Čís. 5492.

I rekurs do usnesení soudu druhé stolice jest podati u příslušného soudu prvé stolice, třebas usnesení druhé stolice bylo doručeno tímto soudem přímo. Byl-li rekurs podán přímo u soudu druhé stolice, nelze odpočítati od lhůty dny poštovní dopravy.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1925, R II 190/25.)
Odvolací soud zamítl návrh vedlejší intervenientky na opravu (doplnění) odvolacího rozsudku. Do tohoto usnesení podala vedlejší intervenientka rekurs na Nejvyšší soud přímo u odvolacího soudu, jenž jej odmítl jako opožděný.
Nejvyšší soud zamítl rekurs do odmítacího usnesení.
Důvody:
Rekursu vedlejší intervenientky do usnesení odvolacího soudu ze dne 15. května 1925, jímž byl odmítnut jako opožděný její rekurs do usnesení odvolacího soudu, zamítajícího návrh vedlejší intervenientky na opravu, pokud se týče doplnění odvolacího rozsudku, nelze přiznati oprávnění. Jako jiné opravné prostředky na příklad odvolání (§ 465 odstavec prvý c. ř. s.) nebo dovolání (§ 505 odstavec prvý c. ř. s.) jest i rekursy a to i tehdy, jde-li o rekursy do usnesení soudu druhé stolice, podati u příslušného soudu prvé stolice (§ 520 c. ř. s. ve srovnání s §em 528 c. ř. s., dobrozdání Nejvyššího soudu k §u 520 c. ř. s.). I když tedy rekurs odvolacím soudem odmítnutý směřoval proti usnesení soudu druhé stolice a usnesení to bylo přímo tímto soudem rekurentce doručeno, bylo rekurs do tohoto usnesení podati u soudu prvního ve lhůtě 14 dnů (§ 521 c. ř. s.). Odmítnutý rekurs u prvního soudu ve lhůtě podán nebyl, nýbrž došel k tomuto soudu, byv mu postoupen odvolacím soudem, až po 14 dnech, tedy opožděně. Na věci ničeho nemění, že byl rekurs ve lhůtě 14 dní po doručení rekursem napadeného usnesení dán na poštu a odeslán na odvolací soud. Tím nebylo vyhověno uvedenému již předpisu, že rekurs podati jest u příslušného soudu prvé stolice, to tím méně, ježto odvolací soud, ano šlo o spornou věc (§ 44 j. n. a contrario), nebyl povinen rekurs příslušnému soudu odstoupiti. Co se poštovní dopravy týče, nelze ji odpočítávati, neboť podle §u 89 org. zák. nevpočítává se do lhůt toliko poštovní doprava, která se koná na příslušný soud a kterou strana sama svým podáním způsobila, nikoli doprava, která se konala na soud nepříslušný a byla způsobena soudním opatřením. Rekurentka neprávem poukazuje na to, že usnesení odvolacího soudu, do něhož si odmítnutým rekursem stěžovala, bylo jí doru- čeno též procesním soudem prvé stolice a že od tohoto doručení (24. dubna 1925) do dojití rekursu u prvního soudu (5. května 1925) neuplynula lhůta 14 dnů. Rozhodným bylo doručení dne 18. dubna 1925, jež se stalo odvolacím soudem, nikoli doručení další a také s tímto doručením při podání rekursu ani rekurentka sama nepočítala. Odmítnutý rekurs nebyl včas podán a, že byl pro opožděnost odmítnut (§ 523 c. ř. s.), stalo se právem.

Citace:

Čís. 5492. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 702-703.