Čís. 5275.

Úprava označení místa ve firmě v menšinovém jazyku dle nového názvosloví měst, obcí a osad v československé republice (zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n.). Jsou-li v úředním seznamu míst úřední názvy v jazyku státním i menšinovém, jest soud i úřad povinen provésti změnu podle názvů v obou jazycích.
(Rozh. ze dne 16. září 1925, R I 751/25.)
Rejstříkový soud vyzval společenstvo v Kamenickém Šenově, by pozměnilo ve firmě sídlo firmy ze Steinschönau na úředně stanovený název Stein-Schönau. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Napadené usnesení hoví předpisům §u 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n. a čl. 3 vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n., v jichž smyslu ve veřejných knihách a záznamech vyznačena bytí má z úřední povinnosti změna úředních názvů měst a obcí. Tato ustanovení platí dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 8. března 1925. čís. 1784, čís. 10 věstníku též pro rejstřík obchodní a společenstevní. Poněvadž pak do znění firmy rekurentky pojato jest jméno Kamenický Šenov v německém znění »Stein-Schönau«, právem soud rejstříkový vybídl rekurentku napadeným usnesením, aby se vyjádřila, zda nový způsob psaní onoho jména místa béře na vědomí či jiné znění firmy opověděti chce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zákonem ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n. bylo uloženo ministru vnitra, by, vyslechna odborný poradní sbor a přihlédna k zájmům veřejným, ustanovil pro každé město, obec a osadu úřední jméno, pokud se týče jeho změny (§ 1). Zároveň byl ministr vnitra zmocněn, by prováděl revisi názvosloví měst, obcí a osad v Československé republice (§ 6). Tyto úřední názvy míst vedou se v patrnosti ve zvláštní matrice při ministerstvu vnitra, jež na základě matriky vydá úřední seznam míst v republice Československé (§ 3). Pro Čechy byl vydán tento úřední seznam pod názvem »Statistický lexikon obcí v Čechách«, a výnosem ministerstva vnitra ze dne 23. června 1923, čís. 43.354 ustanoveny názvy obcí v něm uvedených za názvy úřední. Podle §u 1 prováděcího nařízení vlády republiky československé ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. ustanoví ministr vnitra úřední jméno, které si vytvořil jazyk československý. Čl. 2. tohoto nařízení však připouští, aby pro města, obce a osady, v nichž obývá alespoň 20% státních občanů menšinového jazyka, jakož i u měst, obcí a osad, pro něž si nevytvořil jazyk československý zvláštního názvu, stanoven byl za dalších podmínek za úřední název také onen, který vytvořil jazyk národní menšiny. Je-li pro některé město, obec neb osadu ustanoven za úřední název též název, který vytvořil jazyk národní menšiny, jsou soudy a úřady jakož i strany ve styku s nimi povinny, užívati úředního názvu v jazyku, v němž jest sepsán ostatní text (čl. 3 (3) prov. nař.). Z toho vyplývá, že úředním názvem jest především název v jazyku československém a vedle toho může jím býti též název v jazyku národní menšiny. Kde tedy v úředním seznamu míst (statistický lexikon) jsou úřední názvy v obou jazycích, jsou soudy i úřady povinny provésti změnu podle obou těchto názvů. (Viz výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 26. září 1924, čís. 38.893, čís. 35 Věstníku z roku 1924, čís. 9). Dle čl. 3 prováděcího nařízení bylo přikázáno soudům a příslušným úřadům, by změnu dosavadního úředního názvu místa a obce z úřední povinnosti provedly ve veřejných knihách a záznamech, k nimž jest řaditi také rejstřík obchodní a společenstevní (výnos min. sprav, ze dne 8. března 1925, čís. 1784, čís. 10 věstníku z roku 1925, čís. 4). Ve Statistickém lexiku obcí v Čechách jest vyznačen úřední název Kamenického Šenova v jazyku národní menšiny Stein-Schönau. Bylo-li tedy rejstříkovým soudem učiněno opatření ve smyslu vytčených předpisů, jmenovitě posléz citovaného výnosu ministerstva spravedlnosti a schválil-li rekursní soud tento postup, nelze napadené usnesení pokládati vůbec za zákonu odporující. Názor rekurujícího družstva, že slovo »Steinschönau« jako součástka firmy nemůže býti předpisy oněmi dotčeno, neobstojí. Firma zní: »Spar- und Vorschûssverein Steinschönau, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung«. Slovo »Steinschönau« není tedy ničím jiným, než označením sídla spolku, tak jako kdyby firma zněla »Spar- und Vorschussve.rein in Steinschönau...«. Ale i kdyby se slovo Steinschönau považovalo za dodatek k firmě, sloužící bližšímu označení podniku ve smyslu právě vytčeném musil by dodatek ten, vyjadřující obsahově jméno místa, již dle zásady, že firma musí býti pravdivou, odpovídati skutečnosti, t. j. krýti se s úředním jeho názvem. Proč k uvedené změně došlo a zda je historickým vývojem odůvodněna, nespadá již v rámec úvahy soudu.

Citace:

Čís. 5275. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 314-315.