Čís. 5238.

Právo třetího, jemuž se má podle §u 881 obč. zák. dostati smlouvou výhody, vzejde okamžikem, kdy byl vyrozuměn.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1925, Rv I 1020/25.) Žalovaný advokát, právní zástupce manželů F-ových, obdržel od nich kupní cenu za dům, ukoupený od žalobců, s příkazem, by peníze vyúčtoval a odevzdal žalobcům, zádrže 6 000 Kč a 800 Kč pro případ, že by žalobci nezaplatili dávky z majetku a daní, jak byli k tomu podle smlouvy povinni. Žalobci, zaplativše dávku z majetku i daně, domáhali se na žalovaném vydání zadržených peněz. Žalovaný namítal, že si zadržené peníze, jsa prý k tomu oprávněn, srazil na své palmární pohledávky proti manželům F-ovým. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud úplně přehlíží právní poměr mezi žalobci a manželi F-ovými jako účastníky trhové smlouvy, dále právní poměr mezi dovolatelem a manželi F-ovými, poměr to právního zástupce k jeho klientům, a posléze právní poměr mezi stranami této rozepře. Dovolatel míní, že byl pouze vůči manželům F-ovým v právním poměru, že jenom jim jest zodpověděn, že sice přijal od Emila F-a 190 000 Kč ku vyplacení trhové ceny žalobcům, že tak učinil až na 6 800 Kč, které jejich jménem, lhostejno prý, zda k jejich příkazu, či s jejich svolením zadržel na zajištění dávky z přírůstků majetku a daní, že, takto jednaje, žalobcům jako prodávajícím nijak se nezavázal osobně, že nezadržel tedy ve skutečnosti peníze on, nýbrž kupující, kteří byli oprávněni, nakládati jimi až do doby, kdy budou dávka z přírůstků majetku, pokud se týče daně, zaplaceny. Že, když žalující strana obdržela od kupujícího o 6 800 Kč méně, než jí patřilo, může vymáhati tuto částku pouze na manželích F-ových, nikoliv na dovolateli, jenž k nim nebyl v nijakém poměru právním, že pro rozsouzení této rozepře je nerozhodno, zda vyúčtoval s F-em čili nic, že žalobci mohou žádati zaplacení toliko od svých spolusmluvníku, nikdy od něho, a že je příznačno, že soud uvěřil spíše úpadci s 12 000 000 Kč pasiv, nežli advokátu. Těmito vývody jednak rozchází se dovolatel s odvolacími zjištěními, k nimž se odkazuje, a neprovádí po zákonu dovolacího důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s., jednak nelze jeho právnímu názoru přisvědčiti. Podle §u 881 obč. zák., když si někdo dá přislíbiti plnění někomu třetímu, může požadovati, by bylo plněno třetímu. Zda a ve které době nabývá onen třetí práva, požadovati od slibujícího plnění, jest posuzovati podle ujednání, podle povahy a podle účelu smlouvy. V pochybnostech nabývá třetí tohoto práva, má-li býti plněno výhradně ku jeho prospěchu. Nejzávažnější otázkou tohoto předpisu jest, zda a kdy vzejde třetí osobě neodvolatelné právo. V této příčině však zákon mlčí, pravidlo vládní předlohy, podle kterého rozhodovati měl okamžik, kdy byl třetí vyrozuměn, nebylo převzato do zákona, ale přes to sluší podle §§ 7 a 1425 obč. zák. uznati, že právo toho, jemuž se má dostati smlouvou výhody, vzejde okamžikem jeho vyrozumění. V tomto případě zjištěno, že mezi dovolatelem jako advokátem a jeho klienty uzavřena byla smlouva podle §u 881 obč. zák. ve prospěch žalobců, že žalobci nabyli o této smlouvě vědomosti již při uzavření trhové smlouvy s manželi F-ovými a že tím okamžikem vzešel jejich nárok vůči dovolateli, jenž peníze pro ně přijal od manželů F-ových s příkazem, by je vyplatil žalobcům, jakmile bude žalobci splněna smluvní podmínka, že bude jimi zaplacena dávka z přírůstku hodnoty a daně, kterážto povinnost, jak bylo dále zjištěno, byla žalobci splněna.

Citace:

Čís. 5238. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 247-249.