Čís. 5114.

Za čistě psychické bolesti, jež při určeni bolestného ve smyslu §u 1325 obč. zák. zůstávají mimo úvahu, jest považovati pouze takové stavy, jež nejsou vyvolány přímo porušením zdraví a chorobným stavem, nýbrž vznikají ze vzdálenějších účinků působících na mysl.
Při výměře bolestného nepřichází v úvahu životní míra poškozeného.
(Rozh. ze dne 12. června 1925, Rv I 724/25.)
Žalobkyně byla poškozena na těle zlým nakládáním se strany žalovaného. K žalobě o náhradu škody přisoudil jí procesní soud prvé stolice bolestného 750 Kč, odvolací soud pouze 300 Kč. Důvody: Pro výši bolestného jest rozhodnou jednak intensita bolesti a její trvání, jednak hospodářské poměry a životní nárok poškozené osoby. Při určení bolestného přihlížeti se může pouze k bolestem fysickým, jež se dají dokázati změnami na těle poraněného, nikoli tedy k útrapám pouze psychickým. V tomto případě byl žalovaný právoplatným trestním rozsudkem odsouzen pro přestupek proti bezpečnosti těla dle §u 431 tr. zák., kterého se dopustil tím, že žalobkyni po vzájemné hádce, když ho udeřila a na něho se sápala, tak prudce od sebe odstrčil, že klopýtla o blízko ležící necky, do nich upadla a tím se na těle lehce zranila. Tímto odsuzujícím rozsudkem trestního soudu, v moc práva vešlým, jest civilní soudce dle §u 268 c. ř. s. vázán. Ve sporu o náhradu škody podali soudní znalci lékaři posudek, že poranění, které pří tom žalobkyně utrpěla, opuchlina levé tváře a oděrka zvící čočky na ústní sliznici blíže levého ústního koutku, byla lehkým poraněním, které se zhojilo ve 3—4 dnech, nemělo v zápětí ani přerušení zdraví, ani nezpůsobilost k povolání, dále, že subjektivní příznaky žalobkyně, bolesti hlavy a závrať, byly vyvolány psychickými momenty, jež byly podporovány tím, že poraněná měla právě periodu, že žalobkyně trpí výtokem z rodidel a značnou chudokrevností, a to již z doby před tímto úrazem, že se tyto příznaky stupňovaly duševním rozčilením a měly za následek jednak mdlobu, jednak povšechnou ochablost tělesných sil a přivodily přerušení zdraví a nezpůsobilost k povolání po 7, nejvýše 10 dní, bolesti žaludku a bolesti hlavy, jimiž žalobkyně trpěla již před úrazem, že mohly následkem rozčilení po tomto případu trvati 4-—5 dní v silnějším stupni a pak 7—10 již mírnější, bolesti v břiše že mohly být v souvislosti s přerušením periody po úrazu, že nebyly značné a že přestaly při opětném dostavení se periody. Vzhledem k tomuto lékařskému posudku a jím zjištěnému stupni bolesti má soud odvolací za to, že 750 Kč bolestného, přisouzených soudem prvé stolice, jest příliš mnoho a že jest přiměřeno 300 Kč, na které odvolací soud bolestné snížil, neboť poranění samo zhojilo se beze všech následků nejvýše ve 4 dnech a subjektivní bolesti, na které žalobkyně již dříve před tímto případem trpěla a jež se po tomto zranění jen stupňovaly jednak rozčilením, jednak přerušením periody, byly silné nejvýše po dobu 5 dnů. Jedná se tedy o určení bolestného za dobu nejvýše 9 dní a vzhledem na tuto dobu i na stupeň těchto bolestí i na životní nárok poškozené jest dle přesvědčení odvolacího soudu úplně přiměřeno bolestné 300 Kč.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání nelze odepříti úspěchu, neboť nebylo oprávněného důvodu ku snížení bolestného, jež určil soud první stolice. Soud odvolací měl při tom, jak z odůvodnění jeho rozsudku lze poznati, na mysli jednak nižší životní míru žalobkyně, jednak i okolnost, že šlo prý o bolesti psychické. Hledisko první jest nepřípadno, ježto by vedlo k sociálnímu třídění, v právním nazírání zcela nepřípustnému, а k důsledkům, právní slušnosti se příčícím. Nesprávně uvádí odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dále, že při určení bolestného může býti hleděno pouze k bolestem fysickým, jež se dají dokázati změnami na těle poraněného, nikoli tedy k útrapám psychickým. Psychickým utrpením jsou pouze takové stavy, jež nejsou vyvolány přímo porušením zdraví a chorobným stavem, nýbrž vznikají ze vzdálenějších účinků poškození, působících na mysl jako př. zármutek, bezútěšnost, pokleslost mysli a pod.; bolení hlavy, závratě, mdloby a povšechná ochablost tělesná jsou však příznaky chorobného stavu a náležejí k utrpením tělesným, třeba se nedaly objektivně dokázati změnami na těle poškozeného. Byla-li žalobkyně již před tím churava, nemůže to býti při vyměření bolestného žalovanému počítáno k dobru, ježto tělesné poškození, které jí v tomto stavu způsobil, bylo pro žalobkyni tím citelnějším a přispělo tím spíše ku zvýšení a prodlouženi jejího tělesného utrpení. Bolestné, jež žalobkyni přiznal odvolací soud, je tudíž se zřetelem na pokleslou kupní hodnotu peněz příliš nízké.

Citace:

Čís. 5151. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 104-104.