Čís. 5545.

Zákon o zrušení svěřenství ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n.
Svěřenský soud není nadále (po účinnosti zákona o zrušeni svěřenství) oprávněn schvalovati odprodeje svěřenských nemovitosti. Návrh přes to svěřenskému soudu podaný jest nepřípustný.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1925, R I 924/25.) Svěřenský soud (zemský soud v Praze) schválil smlouvy o odprodeji části kmenové podstaty svěřenské. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a odmítl návrh na schválení smluv.
Důvody:
Zákonem ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n., nabyvším podle §u 19 účinnosti za tři měsíce po vyhlášení, tedy dnem 14. listopadu 1924, byla zrušena svěřenství všeho druhu, a pozbyly tímto dnem podle §u 18 platnosti všechny předpisy zákonů a nařízení o svěřenstvích, pokud jsou v rozporu s tímto zákonem, zejména §§ 618 až 645 obč. zák., §§ 108, 220 až 256 nesp. říz., zákony ze dne 13. června 1868, čís. 61 ř. zák. a ze dne 27. března 1918, čís. 117 ř. zák., §§ 50 čís. 4, 78 prvý odstavec, 116 j. n., §§ 97 druhý odstavec a 109 ex. ř., nařízení uherského ministerstva spravedlnosti ze dne 7. dubna 1869, čís. 1889 J. M., §§ 2 čís. 1 a § 42 zákona čl. I. z roku 1911. V platnosti zůstala prozatímně pouze ta činnost svěřenských soudů, která je v onom zákoně ustanovena výslovně, mezi kterou však nenáleží schvalování odprodejů svěřenských nemovitostí (srovnej zákon ze dne 27. března 1918 čís. 117 ř. zák.). Je tedy zřejmou protizákonností (§ 16 nesp. říz.), dostalo-li se smlouvám, o které běží, byť i za účastenství opatrovníka svěřenství a potomstva, pokud se týče opatrovníka nezletilých čekatelů soudem prvé stolice svěřenského a rekursním soudem opatrovnického schválení, o kteréžto poslední ostatně nebylo ani žádáno. Právem vytýkají stěžovatelé rekursnímu soudu také nedůslednost, když na jedné straně prohlašuje činnost svěřenského soudu za skončenou, ale na druhé, předpokládav, že by mohlo běžeti o činnost prvého soudu jako opatrovnického soudu, řídí se ve věci samé — totiž přesně řečeno ve věci opatrovnické — výhradně údaji svěřenského protokolu, uvádí-li, že v tomto protokolu je zapsán jako držitel svěřenství František Antonín T., a jakožto tři čekatelé jeho dva synové a jeho bratr, při tom však nebéře zřetele na další spisy »opatrovnického« soudu, na spisy zahájených rozepří v otázkách svěřenství. Poněvadž dle shora řečeného podán Františkem Antonínem T-em návrh dle zákona nepřípustný, bylo dovolacímu rekursu vyhověti, napadené usnesení jakož i usnesení prvého soudu zrušiti a zmíněný návrh odmítnouti.

Citace:

Čís. 5545. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 795-796.