Čís. 5349.

Pokud úmluva o odměně za sprostředkování sňatku nespadá pod předpis §u 879, odstavec druhý čís. 1 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. října 1925, Rv I 1129/25.)
Žalobkyni byl vydán Pražským magistrátem živnostenský list, jímž bylo vzato na vědomí, že žalobkyně bude v Praze provozovati živnost sdělování adres ve všech záležitostech s vyloučením veškerého dalšího sprostředkování. Seznámivši žalovaného s pí. Zdenkou K-ovou, s níž žalovaný napotom uzavřel sňatek, domáhala se žalobkyně na něm zaplacení odměny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolání jest oprávněno již z toho důvodu, že prvý soud posoudil věc nesprávně po stránce právní, což platí jmenovitě o výkladu §u 879 druhý odstavec čís. 1 obč. zák. Ani skutkové údaje strany žalující, ani skutečnosti ve sporu zjištěné, nezůstavují pochybnosti o tom, že žalobkyně domáhá se na žalovaném smluvené odměny za sprostředkovatelskou činnost, směřující k tomu, by mezi žalovaným a paní Zdenkou K-ovou došlo ke sňatku manželskému. Činnost tato spadá pod pojem vyjednání smlouvy manželské ve smyslu citovaného předpisu zákonného a je tedy žalobkyní tvrzená úmluva o 2% odměně nicotná a nikoli jen neplatna. Ve sporu nejde o pouhé sdělení adresy Zdenky K-ové za účelem seznámení se žalovaného s ní, nýbrž také o další činnost sprostředkovatelskou prvým soudem na základě svědectví Louisy R-ové a žalobkyně jako strany k důkazu slyšené zjištěnou, která měla vésti k tomu, aby žalovaný se Zdenkou K-ovou uzavřel sňatek manželský. Takové sprostředkovatelské činnosti zákon nepřeje, vycházeje ze stanoviska, že uzavírání sňatků má se díti svobodným rozhodnutím vůle obou stran na základě vzájemné náklonnosti, a proto snaží se předpisem §u 879 odstavec druhý čís. 1 obč. zák. zabrániti každému nedovolenému působení na toto volné rozhodnutí, jmenovitě se strany osob, které následkem slíbené odměny za sprostředkování manželství mají na uzavření sňatku vlastní hmotný zájem. Poukazuje-li prvý soud na to, že sdělování adres jest živností úřady povolovanou, není to případné, poněvadž žalobkyně nežádá zažalovanou odměnu za pouhé sdělení adresy Zdenky K-ové, nýbrž za námahu a výlohy spojené se seznámením žalovaného s nynější jeho manželkou. Mimo to nevěnoval prvý soud náležité pozornosti tomu, že podle živnostenského listu vydaného magistrátem hlavního města P. byla vzata na vědomí opověď žalobkyně ze dne 27. dubna 1922, že bude provozovati živnost sdělování adres ve všech záležitostech s vyloučením veškerého dalšího sprostředkování. Vyvíjela-li tedy žalobkyně mimo pouhé sdělení adresy Zdenky K-ové další činnost sprostředkovatelskou, prvým soudem zjištěnou, vybočila tím z mezí živnostenské opovědí magistrátem na vědomí vzaté a nelze tuto její sprostředkovatelskou činnost považovati za činnost příslušným úřadem povolenou. Ježto základem nároku žalobního je smlouva nicotná, tedy smlouva, jejíž právní jsoucnosti zákon neuznává a která tudíž nemůže býti zdrojem nároků, jež žalobkyně z ní vyvozuje, je žalobní prosba bezdůvodna.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání z důvodů §u 503 čís. 3 a 4 c. ř. s. nebylo lze upříti oprávněnosti. Činí napadenému rozsudku právem výtku, že spočívá na předpokladu, jenž jest v rozporu se spisy a se zjištěními prvého soudu, že totiž se jednalo o smluvenou odměnu za sprostředkování sňatku, ná- sledkem čehož jest pak i právní názor na tom založený nesprávný. V žalobě bylo uvedeno, že žalovaný požádal žalobkyni o udání adresy dámy s milionovým věnem, při čemž se zavázal, že jí dá odměnu za její námahu a výlohy spojené se seznámením jeho s onou dámou, dojde-li k sňatku s některou jemu udanou dámou. Odměna se měla vypočísti dle věna budoucí manželky i dle jeho vlastního jmění. Žalovaný sám tvrdil, že k jeho seznámení s paní K-ovou došlo přičiněním paní R-ové, kteráž byla již od několika let známou jeho nynější manželky, že žalobkyně nikterak nepůsobila k tomuto seznámení, naopak se ještě snažila jeho snoubenku od sňatku zrazovati. V rozsudku prvého soudu bylo pouze zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni v její kanceláři, by mu sdělila adresu nějaké nevěsty, a že tato, byvši upozorněna svojí známou R-ovou na Zdenku K-ovou, zavedla žalovaného do bytu R-ové, kdež se dozvěděl osobní a majetkové poměry paní K-ové, a že již při první návštěvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí za udání adresy odměnu. Soud prvé stolice tedy dobře rozlišuje udání pouhé adresy, jež vedlo k seznámení, od další sprostředkovatelské činnosti, jež záleží v účinném působení na uzavření sňatku. Z toho zjištění plyne dále, že také individualita ženy, se kterouž seznámení žalovaného a jeho případný pozdější sňatek měl nastati, byla žalobkyni úplně lhostejná. Zákon prohlašuje za nicotné úmluvy o odměně za sprostředkovaní sňatku s určitou osobou z toho důvodu, by sprostředkovatelem nebylo působeno na svobodnou vůli snoubenců, »poněvadž sprostředkovatel obyčejně používá klamných, lstivých údajů, čímž oba snoubenci neb aspoň jeden z nich svedeni bývají k manželství, jehož později trpce litují, což pro rodinu bývá velmi škodlivé« (Zeiler komentář sv. 3). Od toho však musí býti rozlišován případ, kde se požaduje smluvená odměna toliko za sjednání bližší známosti a výhody s tím spojené (Zeiler na témže místě, Stubenrauch 8. vyd. sv. 2. str. 37), aniž třetí osoba další obsáhlou činností, přemlouváním, vychvalováním, odstraňováním protiv a překážek pokoušela se sňatek uskutečniti. Též v rozhodnutích dřívějšího Nejvyššího soudu ze dne 9. března 1881, sb. 8319 a ze dne 19. března 1902 sb. 1822 se takto rozlišuje a klade při prohlášení nicotnosti úmluvy váha na prokázanou sprostředkovatelskou činnost (ohlašování sprostředkovaní sňatků ve veřejných listech, převzetí a provádění příkazu vyhledati vhodnou nevěstu, anebo vhodného ženicha, sprostředkovaní vzájemných dotazu a nabídek mezi dotyčnými osobami, po případě dovedením a vzájemným představením a setrvání v úloze důvěrníka obou stran i po jejich seznámení, takže se sprostředkovatel nijak neobmezil na pouhé vyhledávání snoubenců). Praví-li se tedy v žalobě, že odměna se požaduje za námahu, vysvětlila to žalobkyně při svém výslechu tím způsobem, že za účelem sdělení adres nevěst jest nucena vyšetřovati jejich, majetkové poměry a používati k tomu služeb rozličných informačních kanceláří a z toho vycházelo zjištění soudu procesního, že smluvena byla odměna 2% z věna i ze jmění žalovaného za udání adresy, ovšem pod podmínkou, dojde-li vůbec k sňatku s některou dámou, jejíž adresu žalobkyně mu sdělovala, což se také stalo. Vychází-li se tudíž ze zjištění prvého soudu, pokud se týče prokázané činnosti žalobkyně, kteréž zjištění odvolací soud převzal, nebylo by možno dovolávati se ustanovení §u 879 odstavec druhý čís. 1 obč. zák., v němž se mluví »o vyjednání smlouvy manželské«, zvláště když prokázanou činností žalobkyně nebyl ani zjištěný objem živnostenského oprávnění jejího překročen.

Citace:

Čís. 5349. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 436-439.