Čís. 5318.

Žaloba na odevzdání pachtované nemovitosti náleží ku výlučné příslušnosti okresního soudu. Lhostejno, že žalobce uvedl k odůvodnění žalobního nároku, že smlouva byla platně sjednána a že žalovaný namítal neplatnost pachtovní smlouvy, po případě její dodatné zrušení.
(Rozh. ze dne 1. října 1925, R I 840/25.)
Proti žalobě, zadané vzhledem k §n 49 čís. 5 j. n. na okresním soudě, o splnění pachtovní smlouvy, bránili se žalovaní tím, že nedošlo ku platné pachtovní smlouvě, pokud se týče že byla zrušena, ježto jí ža- lovaní neuznali. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Prvý soud jest toho mínění, že dle §u 49 čís. 5 j. n. byl by příslušným k rozhodnutí sporu jen, kdyby smlouva sama byla uznána druhou stranou za pravou a platnou, čehož zde není, takže prý se vlastně vede spor pouze o tuto otázku. Tomuto názoru nelze přisvědčiti, zejména nelze souhlasiti s tím, že by při stejném přednesu žalobců a stejné žádosti žalobní byl jednou výhradně příslušným soud okresní, v jehož obvodu je věc propachtována, po druhé soud příslušný dle hodnoty předmětu sporu a dle bydliště žalovaných. Žalobci nežalují o zjištění, zda smlouva pachtovní je či není po právu, žalují na její dodržení, a ovšem bude ve sporu tom třeba řešiti předurčující otázku o bytí či nebytí nájemního poměru, leč tato otázka nebude rozhodována výrokem rozsudku, nýbrž pouze v důvodech, stejně jako spor o úroky ve výši nejvýše 5 000 Kč rozhodoval by okresní soud, třeba že by byla pohledávka sama, přesahující 5 000 Kč, sporna, nebo že by v jiném sporu bylo řešiti jako prejudicielní otázku poměr, o němž by bylo rozhodovati nikoli v soudním, nýbrž ve správním řízení (§ 236, 259 odstavec druhý, § 190 c. ř. s., rozh. čís. 1094 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro posouzení příslušnosti soudu rozhodnými jsou podle §u 41 odstavec druhý j. n. jen údaje žalobcovy, pokud není jich nesprávnost soudu známa. Právem posoudil proto rekursní soud příslušnost soudu jen na základě těchto údajů a vyloučil z úvahy okolnosti, vyplývající teprve z přípravných spisů, jakož i z dalšího skutkového přednesu žalovaných. Důsledkem toho nelze přihlédnouti ke sporům, jež podle tvrzení stěžovatelů byly zahájeny jak mezi žalobci a třetí osobou, tak i na žalobu podanou žalovanými na žalobce, domáhající se vyklizení sporné nemovitosti. Tím méně lze se zabývati vývody dovolacího rekursu, jimiž má býti dotvrzena neplatnost pachtovní smlouvy, o niž opřen je nárok uplatněný touto žalobou. Stěžovatelé přehlížejí, že jde posud jen o příslušnost okresního soudu v S. a o nic jiného. Žalobci domáhají se plnění pachtovní smlouvy sjednané podle jich tvrzení se žalovanými, odevzdáním pachtované nemovitosti do pachtovního držení. Předmětem sporu je tudíž toto odevzdání § 49 čís. 5 j. n. přikazuje okresním soudům spory z pachtovních smluv, pokud netýkají se bytí smluv. Nejde proto o spor tohoto druhu, t. j. týkající se bytí smlouvy, tvrdí-li žalobce, uplatňující nárok na základě smlouvy, v žalobě, že smlouva ta byla platně sjednána, pokud tím jen odůvodňuje sporný nárok a pokud mu nejde o jiné než o uvedení skutkové okolnosti, na níž zakládá se nárok jeho (§ 226 c. ř. s.). Podobně nelze pochybovati o příslušnosti okresních soudů ani tehdy, když žalovaný, bráně se proti nároku uplatněnému na základě pachtovní smlouvy, namítne její neplatnost, po případě její dodatné zrušení. Tu půjde jen o otázku předurčující, předmětem žaloby zůstane však vždy jen nárok vznesený na základě smlouvy, jejíž platnost byla žalobcem tvrzena jako předpoklad sporného nároku. Jinak stal by se předpis §u 49 čís. 5 j. n. bezúčelným, neboť v nejvíce případech bylo by žalovanému dáno na vůli odvrátiti od sebe rychlé řízení a rozhodnutí, jehož zákonodárce chtěl docíliti předpisem §u 49 čís. 5 a protáhnouti věc námitkou nepříslušnosti soudu na základě popření platnosti smlouvy. V tomto případě omezili se žalobci na uvedení skutkových okolností, z nichž dovozují vznik vymáhaného nároku, aniž by bylo patrno ze žaloby, že půjde ve sporu přímo o bytí smlouvy, naopak lze ze žaloby dovoditi, že žalovaní zdráhají se uznati smlouvu platně sjednanou a dovoditi z ní důsledky je vížící. Tato okolnost postačí k posouzení příslušnosti soudu podle §u 49 čís. 5 j. n.

Citace:

Čís. 5205. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 203-205.