Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 2
PDF

Čís. 5606.


Do srovnalých usnesení nižších soudů o vyřízení zmateční stížnosti do nálezu bursovního rozhodčího soudu, jest dovolací rekurs nepřípustným.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1925, R II 386/25.)
Soud prvé stolice (zemský soud v Brně) prohlásil ku zmateční stížnosti nález rozhodčího soudu plodinové bursy v Brně bezúčinným. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Dovolací rekurs byl rekursním soudem odmítnut. Důvody: V tomto případě jde o to, zda jest přípustná stížnost proti rozhodnutí soudu druhé stolice, kterýmž bylo potvrzeno napadené usnesení prvé stolice. Stěžovatelka, podavši revisní stížnost, jest toho náhledu, že ustanovení §u 528 c. ř. s. zde platnosti nemá, ježto se vztahuje pouze na usnesení, vydaná podle civilního řádu soudního, kdežto řízení o zmateční stížnosti bylo upraveno zvláštním zákonem, totiž uvozovacím zákonem k civilnímu řádu soudnímu. Než náhledu tomu nelze přisvědčiti. Čl. XXIII. uvoz. zák. k с. ř. s. přikazuje vyřízení zmateční stížnosti proti nálezu bursovního soudu rozhodčího sborovým soudům prvé stolice, a ježto pro soudy takové platí ustanovení civilního řádu soudního, mají i zde místo §§ 514 a 528 c. ř. s. Plyne to i z čl. II. uvoz. zák. k с. ř. s., kde se praví, že nastoupí předpisy I. až V. části c. ř. s. tam, kde jest v zákonech a nařízeních, které nejsou dotčeny tím, že nabyl účinnosti civilní řád soudní, nebo ve stanovách státem schválených jednotlivých ústavů a spolků poukázáno k soudnímu řízení ve věcech sporných. V tomto případě přikazují stanovy plodinové bursy v Brně v § 98 zmateční stížností zemskému soudu civilnímu v Brně jako soudu obchodnímu a tím jest také vyřčeno, že soud ten má postupovati podle pravidel civilního řádu soudního, jež pro něho mají platnost. Z tohoto důvodu stanovy také neupravují postup při vyřízení zmateční stížnosti, nemohly to ani učiniti, ježto směrnice pro sborové soudy jsou přesně vyznačeny v civilním řádě soudním. Platí-li však zde i §§ 514 a 528 c. ř. s., nutno odmítnouti revisní stížnost jako nepřípustnou, ježto brojí proti souhlasným usnesením obou nižších stolic.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Stěžovatelka nenapadá usnesení z věcných důvodů, neboť tvrzení její, že usnesení to neopírá se o zákonný důvod, odporuje důvodům, v nichž příslušné zákonné předpisy jsou podrobně uvedeny. Je proto třeba zabývati se jedině formálním postupem rekursního soudu, jenž odmítl dovolací rekurs jemu předložený. Postup ten je správný. Neodmítl-li podle §u 528 poslední věty prvního odstavce c. ř. s. již soud prvé stolice nepřípustného dovolacího rekursu, učinil tak právem rekursní soud, neboť vyhověl tím úmyslu zákonodárcovu, by nejvyšší soud nebyl nucen sám vyříditi nepřípustný opravný prostředek.
Citace:
Čís. 5149. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 98-101.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).