Čís. 5319.

Řízení soudu prvé stolice nestává se odvolacím řízením a nevylučuje tudíž přednesu novot ani tehdy, když bylo po zrušení rozsudku prvého soudu nařízeno odvolacím soudem.
Lhůta ku zkoumání zboží (čl. 347 obch. zák.) neprodlužuje se zpravidla ani tehdy, když bylo zboží odevzdáno zasílateli kupitelem splnomocněnému, ani tehdy, když bylo kupitelem, třebaže s vědomím prodatele, zasláno tra jiné místo třetí osobě, leč že by strany byly ujednaly něco jiného.
(Rozh. ze dne 1. října 1925, Rv I 962 25.)
Žalobě prodatele na kupitele o zaplacení kupní ceny za zboží bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle §u 467 čís. 3 c. ř. s. musí odvolací spis obsahovati mimo jiné zvláště také určité, stručné označení důvodu odporu (odvolacích důvodů) a podle §u 498 c. ř. s. má odvolací soud — mimo případ zmatečnosti, o který tu nejde — položiti za základ svému rozhodnutí výsledky jednání a provedených důkazu, v prvé stolici najisto postavené, uplatňovanými odvolacími důvody nedotčené. Dovolatelka neuplatňovala v odvolacím spise, že skutkové zjištění soudu prvé stolice o včasnosti výtek podle čl. 347 obch. zák. je formálně vadné, protože jemu odpovídající skutkový přednes byl prý podle §u 496 c. ř. s. opožděný a zmatečnost v něm také nelze spatřovali. Odvolací soud se tudíž podle §u 498 c. ř. s. ani nesměl zabývati otázkou, zda přednes ten byl či nebyl opožděn, a vytýká mu dovolání proto neprávem jako vadu, že skutkové zjištění soudu první stolice o tom, zda a kdy vadnost zboží byla vytýkána, položil svému rozhodnutí za základ. Ustanovení §§ 482 a 483 c. ř. s. se žalovaná strana, by dolíčila nesprávnost postupu odvolacího soudu, dovolává neprávem. Ta jednají o novotách, přednesených v řízení odvolacím. Novota, pro kterou si dovolání stěžuje, byla však přednesena v řízení před soudem prvé stolice. Řízení soudu prvé stolice se nestává odvolacím řízení a tudíž nevylučuje přednesu novot ani tehdy, když bylo po zrušení rozsudku prvního soudu nařízeno odvolacím soudem, který by ovšem podle §u 496 poslední odstavce c. ř. s. byl je býval mohl provésti také sám. Není tudíž výtka vadnosti řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. důvodná.
Pokud dovolání výtku mylného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) opírá o tvrzení, že podle znaleckého posudku pro vznesení výtek v projednávaném případě bylo třeba lhůty 8 až 14 dnů pro zvláštní, náhodou se vyskytnuvší překážky, které bránily neodkladnému ohledání zboží, odchyluje se od skutkových zjištění nižších soudů, podle nichž takových překážek nebylo, neprovádí tudíž po zákonu uplatněný dovolací důvod, jenž vyžaduje, by se zákonem srovnáván byl ten skutkový děj, který nižší soudy zjistily. Řešili pak právní otázku, zda je zasílatel povinen nebo třeba jen oprávněn zkoumati jakost zboží, na něho pro jeho zákazníky došlého, netřeba. Je zjištěno, že zboží bylo zasláno zasílatelské firmě z příkazu žalované. Z toho vyvodily oba nižší soudy právem, že byl jejím plnomocníkem a že žalovaná tím nebyla sproštěna povinnosti, uložené jí čl. 347 obch. zák. Je jak ve vědě, tak i v praksi jíž dávno ustálen právní názor, že se lhůta ke zkoumání zboží zpravidla neprodlužuje ani tehdy, když zboží bylo odevzdáno zasílateli kupitelem zplnomocněnému, ani tehdy, když bylo kupitelem, třebaže s vědomím prodatele, zasláno na jiné místo osobě třetí, leč že by strany byly něco jiného ujednaly. To nebylo ani tvrzeno. Tvrzení, že je obchodním zvykem, by kupitelovo zboží prozkoumal až jeho poslední kupitel, nebylo v prvé stolici předneseno a je proto podle §§ 504, 482 a 513 c. ř. s. v dovolacím řízení nedovolenou novotou. Názor, že se lhůta čl. 347 obch. zák. oněmi okolnostmi neprodlužuje, sdílí i tento Nejvyšší soud, jak mimo jiné lze seznati z jeho rozhodnutí č. 1313 a 2348 sb. n. s., na jejichž obšírné odůvodnění se poukazuje. Vytýká proto dovolání napadenému rozsudku neprávem mylné právní posouzení, když i odvolací soud zaujal právě naznačené právní stanovisko.

Citace:

Čís. 5319. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 397-398.