Čís. 5133.

Úrazové pojištění dělnické.
Ručení horního inspektora a naddůlního báňského podniku jest posuzovati dle §u 47 úr. zák.
Při ručení dle §u 47 zák. o úr. poj. jsou směrodatný i předpisy §u 1304 obč. zák. Jde-li o spoluzavinění poškozeného na úrazu, dlužno při určení rozsahu jeho nároku dle §u 47 zák. o úr. poj. především zjistiti jeho výši dle §§ 1304, 1325—1327 obč. zák. a odečísti od částky takto určené to, co poškozený obdržel od úrazové pojišťovny.
(Rozh. ze dne 17. června 1925, Rv I 764/25.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. sb. 3093. Procesní soud prvé stolice určil po té výši náhrady žalobci v ten způsob, že od zjištěného ušlého výdělku odpočetl, čeho se žalobci dostalo od bratrské pokladny, a přiznal mu 3/4 tohoto rozdílu. Odvolací soud k odvolání žalovaných snížil výši náhrady vypočítav ji tak, že od 3/4 zjištěného ušlého výdělku odečetl, co se dostalo žalobci od bratrské pokladny. V důvodech uvedl mimo jiné: Právem vytýká žalovaná strana, že prvý soud při výpočtu přisouzené náhrady postupoval nesprávně. Dle §u 47 zákona ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888 přísluší pojištěnému nárok na náhradu proti osobám, tam uvedeným, jen potud, pokud převyšuje nárok na náhradu, příslušející pojištěnému dle zákonných předpisů (§§ 1325—1327 obč. zák.) to, co dle zákona o úraz. pojištění pojišťovna musí pojištěnému nahraditi. Dle toho nutno určiti napřed, jaký nárok žalobci přísluší proti žalovaným dle §u 1325 až 1327 obč. zák. a určiti pak, co pojišťovna povinna jest dle zákona o úraz. pojištění mu nahraditi, poněvadž tím se pak zjišťuje, oč onen nárok převyšuje náhradu úrazové pojišťovny. Právoplatně bylo rozhodnuto, že nárok žalobce jest proti žalovaným důvodem po právu třemi čtvrtinami. Přísluší mu tedy dle §u 1325 obč. zák. také náhrada tří čtvrtin ušlého výdělku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
V tomto případě, kde jde o ručení horního inspektora a naddůlního báňského podniku, tedy nikoliv o osoby uvedené v §u 46 zákona o úrazovém pojištění dělníků, přichází v úvahu jedině ustanovení §u 47 tohoto zákona, ve kterém nejsou uvedeny §§ 1325 až 1327 obč. zák., nýbrž všeobecně se mluví o náhradě, která přísluší poškozenému dle zákonných předpisů, tedy po případě s omezením §u 1304 obč. zák., který jedná o jeho spoluzavinění. Jak zřejmo z důvodové zprávy k §u 49 (nyní § 47) osnovy zákona o úrazovém pojištění dělníků, zůstalo ručení osob, v tomto §u uvedených, za následky úrazu nedotčeno úrazovým pojištěním a bylo pouze potřebí ustanovení o tom, pokud případný nárok poškozeného přechází na úrazovou pojišťovnu. Nárok poškozeného nebyl tedy dle úmyslu zákonodárcova rozšířen, nýbrž odkázán na ustanovení dosavadních zákonných předpisů a přešel na úrazovou pojišťovnu pouze částkou, jíž tato má přispívati k náhradě škody dle zákona o úrazovém pojištění dělníků. Není potřebí šířiti se o tom, že rozsah nároku poškozeného nelze výlučně určiti s hlediska §§ 1325—1327 obč. zák., nýbrž že zde jsou směrodatný i předpisy §u 1304 obč. zák., který není uveden v §u 46 zákona o úrazovém pojištění dělníků proto, že se zde jedná pouze o úmyslné jednání osob, uvedených v §u 45 cit. zákona. V takových případech jest spoluzavinění poškozeného těžko myslitelno. Jde-li o spoluzavinění poškozeného na úrazu, dlužno tedy při určení rozsahu jeho nároku dle §u 47 zákona o úrazovém pojištění dělníku především zjistiti jeho výši dle §§ 1304, 1325 až 1327 obč. zák. a odečísti od částky takto určené peníz, který poškozený obdržel od úrazové pojišťovny. Výpočet prvého soudce a dovolatele odporuje smyslu a doslovu §u 47 zákona o úrazovém pojištění dělníků.

Citace:

Čís. 5133. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 71-72.