Čís. 5582.

Popírán-li jen důvod závazku ku placení notářského honoráře, jest se domáhati jeho zaplacení pořadem práva.
Notář jest oprávněn domáhati se zaplacení honoráře na tom, kdo byl účastníkem jednání, jež bylo sjednáno s pomoci notářovou, třebas nebyl právě jím zplnomocněn k onomu jednání.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1925, Rv I 1549/25.)
Žalobě notáře proti Rudolfu F-ovi o zaplacení honoráře bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: V tomto sporu vymáhá žalobce jako notář na žalovaném zaplacení poplatků a odměny za vyhotovení smlouvy zrušovací ze dne 31. července 1924, uzavřené mezi Rudolfem a Agathou L-ovými na jedné straně a žalovaným Rudolfem F-em na druhé straně. Ze zrušovací smlouvy ze dne 31. července 1924, jak prvý soudce zjistil, jde zřejmě na jevo, že touto smlouvou žalovaný projevil souhlas se zrušením trhové smlouvy, dne 15. července 1924 uzavřené mezi týmiž stranami jako smlouva ze dne 31. července 1924 a zavázal se dle odstavce IV. této smlouvy ze dne 31. července 1924 zaplatiti veškeré výlohy vzešlé oběma smlouvami mimo poplatky, zejména také ty výlohy, které vzešly sepsáním oné zrušovací smlouvy ze dne 31. července 1924 v notářské kanceláři žalobcově. Dle ustanovení §u 175 notářského řádu ze dne 25. července 1871, čís. 75 ř. zák., ručí za zaplacení poplatkův rukou společnou a nedílnou všichni ti, kdož smlouvu byli uzavřeli, pokud nic jiného nebylo ujednáno, to ani v tomto sporu žalovaným tvrzeno není a dle ustanovení §u 184 notářského řádu platí příslušná ustanovení XI. hlavy notářského řádu o notářských poplatcích také o odměně notářů za sepsání soukromých smluv, totiž ustanovení §u 171—184 mimo § 181 not. ř. Z těchto zákonných ustanovení zřejmo, že notář, žalobce, který zrušovací smlouvu ze dne 31. července 1924 sepsal, má právo žádati odměnu za sepsání této smlouvy od obou stran, tedy buď od manželů L-ových, neb od žalovaného Rudolfa F-a a jak stanoví § 891 obč. zák., nehledě ani ku výslovnému závazku žalovaného v odst. IV. cit. smlouvy, přímo od žalovaného jako solidárního dlužníka. Jest proto námitka žalovaného, že není povinen platiti honorář a výlohy za sepsáni oné zrušovací smlouvy ze dne 31. července 1924 přímo žalobci, nýbrž jen manželům L-ovým, poněvadž žalobce ani písemně, ani ústně ku sepsání oné smlouvy nezmocnil a že žalobce vystupoval, pokud jeho se týče, jen jako jednatel bez příkazu, po stránce právní neoprávněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zbytek zažalované pohledávky 3 376 Kč 28 h jest honorářem žalobcovým za práci se smlouvou, sjednanou dne 31. července 1924 v notářské kanceláři žalobcově mezi Rudolfem a Agatou L-ovými s jedné strany a Rudolfem F-em, nyní žalovaným, s druhé strany o rozvázání kupní smlouvy ze dne 15. července 1924. Jde tedy o odměnu žalobce jako notáře za práci spojenou se sepsáním soukromé listiny, jejíž výši podle §u 179 a 184 not. ř. náleželo by na žádost notáře nebo strany ustanoviti sborovému soudu po slyšení druhé strany a případném vyžádání si dobrozdání notářské komory, tedy v řízení nesporném, a pořad práva byl by vyloučen; avšak o takovýto případ zde nejde. Se strany žalovaného nebylo na soudě prvé stolice namítáno ničeho proti vyúčtování 3 376 Kč 28 h, čili jak § 179 not. řádu praví, proti poměření poplatků, nýbrž žalovaným popírán jen důvod závazku ku placení tohoto honoráře, jednak proto, že nezmocnil prý žalobce ku vyhotovení smlouvy ze dne 31. července 1924, jednak z toho důvodu, že žalobce z této smlouvy nenabyl vůči žalovanému nároku na zaplacení honoráře za tuto smlouvu. Za těchto okolností není mezi žalobcem a dovolatelem sporu o to, kolik má býti žalobci zaplaceno, na kterýžto případ dopadá ustanovení §§ 179, 184 not. ř., nýbrž žalobci jedná se o to, by žalovaného donutil k zaplacení honoráře co do výše nesporného, což může učiniti jen ve sporu, ve kterém se mu dostane exekučního titulu proti žalovanému. Uplatněného dovolacího důvodu čís. 1 §u 503 c. ř. s. tu tedy není.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že byl odsouzen ku zaplacení zažalovaného peníze přes to, že nebylo zjištěno, že žalobce zmocnil ku práci spojené se smlouvou rozvazovací ze dne 31. července 1924. Dovolací soud přisvědčuje však názoru odvolacího soudu, že žalovaný jest povinen již podle §u 175 not. ř. k náhradě honoráře žalobci, a stačí poukázati v této příčině na správné odůvodnění napadeného rozsudku. Toto zákonné ustanovení nežádá, by notář byl splnomocnčn k úkonu, za který žádá honorář, nýbrž stačí, že někdo jest účastníkem jednání, které bylo s pomocí notářovou sjednáno. Že takovýmto účastníkem rozvazovací smlouvy ze dne 31. července 1924 jest žalovaný, nelze vůbec, přihlížejíc k obsahu smlouvy, ve které jest žalovaný jednou stranou a která jím byla podepsána, vážně bráti v pochybnost. Dovolatel jest podle tohoto zákonného ustanovení solidárně zavázán ku zaplacení honoráře s manželi L-ovými a nelze se mu proto ubrániti žalobě, která si právě jeho jako dlužníka vybrala (§ 891 o. z. o.). Již z tohoto důvodu jest žaloba proti dovolateli odůvodněna a nelze rozsudku odvolacího soudu, který to uznal, vytýkati nesprávné právní posouzení věci.

Citace:

Čís. 5582. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 862-864.