Čís. 5322.

Žaloba obce proti soukromníkům o uvedení v držbu veřejné silniční parcely. Pořad práva jest vyloučen pouze tehdy, jde-li obci ve skutečnosti o prohlášení sporné cesty za veřejnou, nikoliv však i tehdy, jde-li o žalobu z důvodu vlastnického práva obce k spornému pozemku, třeba jako statku veřejnému, domáhající se neobmezenosti a svobody tohoto vlastnictví proti osobování si a výkonu práv, vybočujících z mezí obecného užívání veřejné cesty.
(Rozh. ze dne 2. října 1925, R I 802/25.)
Proti žalobě obce v Čechách na manžele W-ovy o uvedení v držbu veřejné silniční parcely namítli žalovaní nepřípustnost pořadu práva, kteréžto námitce soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací rekurs je oprávněn. První soud odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva a odůvodnil své rozhodnutí v podstatě tím, že žalující obec domáhá se žalobou zjišťovacího výroku, že sporný pozemek je cestou veřejnou a že žalované straně k jeho části nepřísluší vlastnické právo, takže podle účelu žaloby, který jest rozhodným pro posouzení příslušnosti, nejde o nárok soukromoprávní, nýbrž o nárok veřejnoprávní, o němž rozhodovati jest úřadům správním. Soud rekursní k rekursu žalující obce zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a nařídil prvnímu soudu, by jednal ve věci samé, vycházeje z názoru, že se žaloba nedomáhá zjištění, předpokládaného prvním soudem, nýbrž pouze toho, by bylo zjištěno, že žalovaným nepřísluší soukromé právo k spornému pozemku, a že tedy jde o soukromoprávní nárok, o němž jest rozhodovati řádným soudům. Toto různé stanovisko, jež nižší soudy zaujaly v otázce přípustnosti pořadu práva, není pouhým důsledkem odlišného nazírání na věc s hlediska právního, nýbrž tkví v tom, že nebyly náležitě ujasněny a vyšetřeny okolnosti, rozhodné pro řešení oné otázky. Ani ze žalobního tvrzení a založené na něm prosby žalobní, která zní v ten smysl, aby žalovaná strana byla uznána povinnou, uvésti žalující stranu ve faktickou neobmezenou držbu veřejné silniční parcely, zapsané do seznamu veřejných statků a spravovanou žalující obcí, ani z výsledků jednání, omezeného v prvé stolici na námitku nepřípustnosti pořadu práva, nelze bezpečně seznati, k čemu vlastně žaloba směřuje, zejména, zda jde o žalobu possesorní či petitorní (vindikaci, žalobu zápůrčí). Jelikož pak na tomto podkladě nelze bezpečně rozhodnouti o soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaze žalobního nároku, nezbylo než napadené usnesení jakož i usnesení soudu prvé stolice zrušiti a usnésti se dále, jak se stalo, při čemž se podotýká, že pořad práva byl by vyloučen sice tehdy, kdyby žalující obci ve skutečnosti šlo o prohlášení sporné cesty za veřejnou, nikoli však také tehdy, kdyby šlo o žalobu z důvodu vlastnického práva obce k spornému pozemku třeba jako statku veřejnému —
domáhající se neobmezenosti a svobody tohoto vlastnictví proti osobování si a výkonu práv, vybočujících z mezí obecného užívání veřejné cesty a spočívajících tedy v důvodech soukromoprávních, slovem tedy kdyby šlo o odražení soukromoprávních nároků nebo vůbec neveřejnoprávního zásahu v nemovitost.

Citace:

Čís. 5322. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 401-402.