Čís. 5510.

V řízení o rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost nelze již zkoumati, zda rozvrhovaná podstata byla zjednána v předchozím řízeni postupem, přesně odpovídajícím všem předpisům exekučního řádu.
Rekursem proti rozvrhovému usnesení nelze napadati, že na místo původního nejvyššího podání, docíleného při dražebním roku, a na místo předražku vstoupilo nejvyšší podání zvýšené podle §§ 197 a 198 ex. ř.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1925, R I 945/25.)
Do usnesení prvého soudu, jímž rozvrženo nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, vznesl rekurs vydražitel. Rekursní soud rekursu nevyhověl. Důvody: Rekurs směřuje formelně proti rozvrhovému usnesení, neobsahuje však vůbec důvodů pro domnělou nesprávnost tohoto usnesení, nýbrž zabývá se věcmi, které do řízení rozvrhového vůbec nepatří, nýbrž týkají se předražku, který svého času byl přijat. Toto přijetí vešlo však v moc práva. Rekurs není tedy vůbec proveden a postrádá veškerého podkladu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Podle §u 229 ex. ř. jest v rozvrhovém usnesení nejdříve vykázati úhrnnou rozdělovači podstatu. Výkaz její je podstatnou částí onoho usnesení. Může proto rozvrhové usnesení býti opravným prostředkem napadáno, není-li v ně pojatý výkaz rozvrhované podstaty správným, zejména, když nevykazuje správně, co rozdělovanou podstatou (§ 215 ex. ř.) jest. Avšak právem praví rekursní soud, že rekurs v projednávaném případě postrádá všeho podkladu, ježto rozvrhové usnesení zcela správně vykazuje jako rozvrhovanou podstatu jen to, co jí podle předchozího řízení je. Zda rozvrhovaná podstata v předchozím řízení byla zjednána postupem, přesně odpovídajícím všem předpisům exekučního řízení, nelze v rozvrhovém řízení již přezkoumati, zejména v projednávaném případě, ve kterém stěžovatelka byla usnesením ze dne 15. ledna 1925 o nabídce předražku zpravena, jej zvýšením svého nejvyššího podání zbavila účinku a její stížnosti proti zamítnutí předražku s konečnou pravoplatnosti nebylo vyhověno. Tím bylo vyřknuto a nelze již napadati, že na místo původního nejvyššího podání, docíleného při dražebním roku, a na místo předražku vstoupilo nejvyšší podání, zvýšené podle §§ 197 a 198 ex. ř. Byla proto jeho částka v rozvrhovém usnesení právem uvedena jako část rozvrhované podstaty a právem rozvržena.

Citace:

Čís. 5510. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 734-735.