Čís. 5572.

Nelze převzíti starou firmu s jiným dodatkem, než takovým, jenž vyjadřuje nástupnictví. Převzal-li kupec jednotlivec starou firmu s dodatkem jiným, jde o novou firmu, v níž musí býti uvedeno jeho jméno.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1925, R I 435/25.)
Firma majitele cihelny Bohdana F-a byla zapsána v rejstříku jako »Bohdan F.« Po smrti Bohdana F-a zdědil závod syn jeho František F., jenž opověděl k rejstříku firmu: »Bohdan F., parostrojní cihelny v Č.« Rejstříkový soud zápis povolil, rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že majiteli firmy Františku F-ovi uložil, aby ve lhůtě, která mu bude rejstříkovým soudem stanovena, vykázal, že provozuje parostrojní cihelny, a dále, by v téže lhůtě znamenání firmy uvedl v soulad se zákonem, ježto by jinak nový dodatek ve firmě »parostrojní cihelny« byl z obchodního rejstříku vymazán a on ku předložení zákonného způsobu znamenání firmy byl doháněn. Důvody: Pokud rekurentka se obrací proti povolení dodatku »parostrojní cihelny v Č.« jako vůbec nepřípustnému, nelze, pokud dodatek ten odpovídá pravdě, v něm shledávati nic nedovoleného. Dle čl. 22 obch. zák. nemůže býti nejmenší pochyby, že František F. jako universální dědic po Bohdanu F-ovi může závod vésti pod dosavadní firmou a také jako dědický nástupce v souhrn majetkových práv Bohdana F-a může se rozhodnouti ku dodatkům ve firmě, pokud jsou dle zásady čl. 16 obch. zák. ku bližšímu označení závodu neb osoby. Dodatek k dosavadní firmě »parostrojní cihelny« jest s tohoto hlediska přípustným, ovšem předpokládajíc, že František F. prokáže pravdivost označení parostrojní cihelny, čehož dosud neučinil (§ 22 min. nař. ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák.). V tomto případě jde o firmu jednotlivce, kterou znamenati jest majitel povinen dle čl. 15 obch. zák. tedy vlastnoručním vypsáním jejího, v obchodním rejstříku zapsaného znění, bez všech dalších dodatků. Proto předložené znamenání firmy, dle něhož chce František F. znamenati zapsanou firmu tím způsobem, že k jejímu znění kýmkoliv napsanému, vytištěnému neb razítkem vyznačenému chce ještě dále připojovati svůj podpis, přesně řečeno slova »Frant. F.«, jest dle zákona nepřípustným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, změnil však usnesení rekursního soudu z úřadu v ten smysl, že zamítl opověď Františka F-a.
Důvody:
Jde o firmu kupce jednotlivce. Dle čl. 16 obch. zák. smí kupec jednotlivec vésti jako firmu jen své rodové jméno (příjmení) buď s jménem (křestním neb matričním) nebo bez něho a může připojiti dodatky, sloužící k bližšímu označení osoby neb závodu. Nebylo by tedy závady, by opovídatel nevedl na příklad firmu František F., parostrojní cihelny v Č., neb Parostrojní cihelny v Č., František F., pakliže by dodatek »parostrojní cihelny v Č.« byl pravdivý. Rozhodl-li se totiž opovídatel, že připojí ku svému příjmení (rodovému jménu), také jméno křestní (matriční), musí to býti jméno jeho a nikoliv nějaké jméno cizí nebo jemu nepříslušející. Zamýšlel-li však opovídatel vésti firmu svého otce, jehož závod zdědil (čl. 22 obch. zák.), musil by firmu otcovu převzíti beze změny neb nanejvýše s dodatkem vyjadřujícím nástupnictví. A tu nelze přisvědčiti názoru rekursního soudu, že by byl dodatek »parostrojní cihelny v Č.« i tu přípustným dodatkem ve smyslu čl. 16 obch. zák. Dodatek k firmě jest její podstatnou součástí. Zněla-li původní firma »Bohdan F.« a chce-li použiti opovídatel této staré firmy, musí ji převzíti tak, jak jest, po případě s dodatkem dle čl. 22 obch. zák. jediné přípustným, totiž takovým, jenž vyjadřuje nástupnictví. Jakýmkoli jiným dodatkem změnila by se původní firma v jinou, novou, nebyla by již firmou odvozenou a musila by míti náležitosti svrchu vytčené. Ať se již tedy posu- zuje zvolené znění firmy s hlediska čl. 16 nebo 22 obch. zák., nevyhovuje v žádném směru zákonu a bylo proto rozhodnouti, jak se stalo. Připomenouti jest ještě, že obchodním zákonem není odůvodněn požadavek, by znamenání firmy kupce jednotlivce dálo se jen vlastnoručním vypsáním celého firemního znění. (Viz plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 1925, čís. pres. 866/25 čís. sb. 5554.)

Citace:

Čís. 5572. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 849-851.