Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 2
PDF

Čís. 5377.


Obecní zaměstnanci (zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920).
Pokud jest plně zaměstnán obecní strážník. Rozhoduje jen služba jeho konaná pro obec, nikoliv práce ve škole, k nimž byl zjednán školní radou.
(Rozh. ze dne 15. října 1925, Rv I 894/25.)
Žaloba obecního strážníka proti obci o placení služebních požitků dle zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n., byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde o to, zda tu byly dne 12. ledna 1921 zákonné podmínky pro žalobcovo ustanovení definitivním obecním zřízencem (strážníkem), totiž, zda žalobce byl podle §u 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 u obce plně a trvale zaměstnán, takže jeho služba byla stálým a výhradným jeho povoláním, které musil konati po celou v jeho oboru platnou pracovní dobu, při nejmenším 8hodinnou pracovní dobu denní. Rozhodnou jest jen otázka, jaké služby žalobce pro obec, nebo z příkazu obecního zastupitelstva skutečně konal. Méně závažnou jest otázka, čemu věnoval ostatní čas; otázka ta měla význam jen potud, že z ní mělo býti posouzeno, byl-li žalobce u obce plně zaměstnán. Jest tedy lhostejno, zda žalobce pro sebe obhospodařoval 5 nebo 10 korců polí, jen na tom záleží, že žalobce nevěnoval se plně službě strážníka, nýbrž vykonával kromě jiných zaměstnání také své polní hospodářství. Správně nepřihlížely nižší soudy ku pracím, které žalobce konal ve škole, na objednávku školní rady a nikoli z příkazu obecního zastupitelstva, neboť práce ty konal pro jiný právní podmět, než pro žalovanou obec, odměna za to nebyla žalovanou obcí zúčtována a žalobce konal v tomto směru služby školníka pro školní obec, tedy zase jiné zaměstnání, než službu strážníka pro místní obec. Ostatně nebyl žalobce podle zjištění nižších soudů ani se započtením školních prací plně zaměstnán. Pochůzky, které žalobce konal podle odst. 8 služ. instr. i pro místní školní radu, byly nižšími soudy v úvahu vzaty. Služba ponocenská nemohla býti počítána, protože žalobce podle vlastního doznání této služby již od roku 1916 nekonal. Procesní soud důkladně zjišťoval všechny služby a práce, které žalobce konal ve své vlastnosti obecního strážníka, a dospěl ke konečnému zjištění, že celá pracovní doba žalobcova ve službě obce činila za dřívějších časů průměrně 3 4 hodiny denně, za purkmistra P-а v posledních letech (od roku 1919—1923) jen 2 2 1/2 hod. denně. Odvolací soud tato zjištění převzal. Za tohoto stavu věcí nemůže býti ani řeči o tom, že žalobce byl u obce plně zaměstnán a že služba obecního strážníka byla jeho výhradným povoláním. Naopak žalobce měl několik zaměstnání, z nichž žádné nebylo jeho výhradným povoláním (srv. také rozhodnutí čís. 1954 sb. n. s.).
Citace:
Čís. 5377. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 500-501.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).