Čís. 5135.

V žalobě dle §u 35 (36) ex. ř. musí býti žádáno rozhodnutí o námitkách proti nároku (proti povolení exekuce), nestačí žalobní návrh na zrušení exekuce, žalobu, obsahující pouze tento návrh, jest zamítnouti.
(Rozh. ze dne 17. června 1925, Rv I 1017/25.)
Žaloba dlužníka o zrušení exekuce byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírající se o důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., není způsobilé, by přivodilo změnu napadeného rozsudku, kterým ve věci správně bylo rozhodnuto. Žalobní prosba, která srovnalými rozsudky nižších soudů byla zamítnuta, zní v ten smysl, aby exekuce, povolená usnesením ze dne 2. prosince 1923 k vydobytí pohledávky 2 119 Kč 40 h se 6% úroky ode dne 1. prosince 1920 a útratami byla zrušena. Ať již podle přednesených skutkových okolností jde o žalobu podle §u 35 ex. ř. opřenou o skutečnosti nárok rušící, neb o žalobu podle §u 36 ex. ř., uplatňující námitky proti povoleni exekuce, v žádném případě žalobce ze skutkových okolností jím tvrzených nevyvodil а neučinil příslušného návrhu žalobního. Návrh žalobní, odpovídající předpisům §u 35 pokud se týče 36 ex. ř. a §u 226 c. ř. s. vůbec chybí, naproti tomu návrhu na zrušení exekuce v žalobním žádání vůbec nebylo zapotřebí. Žaloba, tak jak zní, jest jen návrhem na zrušení exekuce. Takový návrh do žaloby podle §u 35, pokud se týče podle §u 36 ex. ř. podle posledního odstavce §u 39 ex. ř. pojat býti muže, ale nemusí, protože soud, vyhoví-li právoplatně žalobě, jest povinen podle §u 35 poslední odstavec ex. ř. exekuci zrušiti. Naproti tomu nezbytnou podmínkou pro zrušení exekuce jest návrh žalobní (a na základě jeho vydaný rozsudek) o námitkách proti nároku pokud se týče proti povolení exekuce v tom smyslu, že se námitkám vyhovuje, a exekuce nebo pokračování v exekuci, nebo pokračování v řízení prodejovém za nepřípustné se prohlašuje, nebo že nárok uhasíná , že byl zastaven a podobně, pokud se týče že se povolení exekuce
prohlašuje za nepřípustné. Vždy musí býti žádáno rozhodnutí o námitkách proti nároku (proti povolení exekuce), a teprve když námitkám právoplatné bylo vyhověno, nastane zrušení exekuce, ať již návrh k tomu směřující v žalobě byl učiněn či nikoliv (§ 35 odstavec čtvrtý ex. ř. a § 163 odstavec prvý jedn. ř.). Žalobce tedy pochybil pojav jen tento následek a nikoliv jeho podstatný předpoklad po rozumu §u 35 pokud se týče 36 ex. ř. do žalobního návrhu. Žádostí žalobní vymezuje žalobce soudu hranice jeho rozhodovací činnosti a určuje přesně, o čem soud má rozhodnouti. Soud jest návrhem žalobcovým potud vázán, že nesmí žalobci přiřknouti více nebo něco jiného, než žádal (§ 405 c. ř. s.). Ježto v tomto případě nejde ani o žalobu určovací, ani o žalobu o plnění, nýbrž jen o návrh na zrušení exekuce, kterému rozsudkem vyhověti nelze, byl žalobní návrh nižšími soudy právem zamítnut. K tomu dlužno ještě podotknouti, že dle §u 182 с. ř. s. není soudce povinen, aby stranu, zastoupenou advokátem, poučoval, aby svůj žalobní návrh přizpůsobila svému přednesu a dala mu ráz takový, aby mohlo býti po rozumu §§ 404 a 405 c. ř. s. dle znění prosby žalobní uznáno po právu. Také nejde tu o pouhou formální vadu, jejíž nápravu bylo by zaříditi dle §§ 84 a 85 c. ř. s. K jakým důsledkům vede nepřesné a zákonu neodpovídající stylisování prosby žalobní, patrno v tomto případě, kde dovolatel ještě v dovolacím spise uznává za nutno dovozovati, že podal žalobu jen dle §u 35 ex. ř. a nikoli též dle §u 36 ex. ř.

Citace:

Čís. 5135. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 73-74.