Čís. 5303.

Pro veřejnou obchodní společnost nelze použiti staré firmy dosavadního kupce jednotlivce, jenž nebyl kupcem plného práva, vytvořila-li se veřejná společnost tím způsobem, že závod jeho byl spojen se závodem jiného kupce jednotlivce, čímž teprve dosaženo rozsahu, podmiňujícího protokolaci, nýbrž dlužno zvoliti firmu odpovídající ustanovení čl. 17 obch. zák.
(Rozh. ze dne 23. září 1925, R I 786/25.)
Rejstříkový soud vyhověl žádosti veřejné společnosti, již tvořili společníci Rudolf Leo K. a Pavel T., by byla do rejstříku zapsána firma veřejné společnosti »Rudolf Leo K.«. Rekursní soud uložil oběma veřejným společníkům, by ve lhůtě, která jim bude rejstříkovým soudem stanovena, přihlásili pro svou veřejnou obchodní společnost zákonu odpovídající znění firmy k zápisu do obchodního rejstříku při jich veřejné obchodní společnosti, ježto by jinak byla jejich pod shora uvedenou firmou zapsaná veřejná obchodní společnost z obchodního rejstříku vymazána a veřejní společníci ku podání opovědi zákonu vyhovující by byli doháněni. Důvody: Předloženými přílohami jest prokázáno, že oběma veřejným společníkům bude z jejich obchodního podniku předepsána daň výdělková ve výši podmiňující dle §u 7 uvoz. zák. k obch. zák. a zákona ze dne 30. června 1921, čís. 260 sb. z. a n. povinnost prokolační. Jde o zápis veřejné obchodní společnosti pod novou firmou, která tedy musí býti pravdivá. Dle čl. 17 obch. zák. musí firma veřejné obchodní společnosti, pokud nejsou do ní pojata jména všech společníku, obsahovati jméno aspoň jednoho z nich s dodatkem nazna- čujícím, že jde o společnost. Tomuto zákonnému zásadnímu požadavku však neodpovídá opovězené znění firmy, které obsahuje jméno jen jednoho z obou společníků bez onoho dodatku. Proto nemělo býti vyhověno žádanému zápisu do obchodního rejstříku, nýbrž vzhledem k ustanovení §u 12 uvoz. zák. k obch. zák. a čl. 19 obch. zák. měla býti dříve zařízena oprava opovědi co do znění firmy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle opovědí utvořili Rudolf Leo K. a Pavel T. veřejnou obchodní společnost za účelem provozu rafinerie skla a vývozu v K. s působností od 27. ledna 1925. Opovídatelé vykázali také, že jim bude předepsána výdělková daň podmiňující protokolaci. Jde tedy o zápis obchodní firmy veřejné společnosti, jejíž znění musí vyhovovati předpisu čl. 17 obch. zák., totiž obsahovati buďto jména obou veřejných společníků neb aspoň jméno jednoho z nich s dodatkem naznačujícím, že jde o společnost. Toho při ohlášené firmě »Rudolf Leo K., Glasraffinerie und Export in St.« není a právem rekursní soud usuzuje, že zápis této firmy do obchodního rejstříku neměl býti povolen. Ani vývody dovolacího rekursu, jmenovitě poukazem k čl. 24 obch. zák. nedá se přípustnost této firmy odůvodniti. Rekurenti sami přiznávají, že původně provozoval Rudolf Leo K. vlastní rafinerii skla a že mu nebyla předepsána daň dle §u 7 uvoz. zák. k obchodnímu zákonu (dle zákona ze dne 30. června 1921, čís. 260 sb. z. a n.). Nebyl tedy té doby kupcem plného práva a jméno, pod nímž závod provozoval, nebylo obchodní firmou ve smyslu obchodního zákona (§ 7 uvoz. zák. k obchodnímu zákoníku čl. 15 a 19 obch. zák.). Teprve po splynutí jeho závodu se závodem Pavla T-а, tedy ne vstupem tohoto do podniku K-ova, nabyl takto nově utvořený závod rozsahu podmiňujícího protokolaci, a bylo na společnících, aby si zvolili firmu, odpovídající předpisu čl. 17 obch. zák. a zažádali o její zápis do obchodního rejstříku. K vedeni spojených závodů pod neprotokolovanou firmou Rudolf Leo K. nebylo vůbec zákonných podmínek, neboť čl. 24 obch. zák. předpokládá vstup společníka do trvajícího již obchodního závodu kupce plného práva, který jedině může vésti firmu ve smyslu obchodního zákona, na kterou se vztahují předpisy třetího titulu obchodního zákona. Rozhodnutí rekursního soudu hoví plně zákonu a nemohlo býti dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

Čís. 5303. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 366-367.