Čís. 5476.

I když advokát přijal příkaz k vyjednání určité smlouvy a dal si pro případ uskutečnění smlouvy přislíbiti paušální odměnu, nejde o smlouvu sprostředkovatelskou, nýbrž plnomocenskou, pročež při nezdaru má advokát nárok na přiměřenou odměnu palmární.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1925, Rv I 1465/25.)
Žalobě advokáta o zaplacení odměny bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v podstatě v tom, že odvolací soud nenahlížel na smlouvu stran jako na sprostředkovatelskou smlouvu, nýbrž jako na příkaz. Dovolatel míní, že žalobcova činnost byla činností sprostředkovatelskou, která však nenáleží ku stavovské činnosti advokátově, že tedy nejde o palmar, nýbrž o provisi. Jest však uvážiti, že v odvolacím řízení přichází v úvahu již jenom projekt S., že žalobcova paušální odměna byla ujednána jenom pro případ, že se tento projekt uskuteční, a že práce, které měl žalobce pro dovolatele obstarati, byly svou povahou převážně právnické. Okolnost, co dovolatele pohnulo, aby obstarání této záležitosti svěřil právě žalobci, a že při tom žalobcova osobnost, jako člena městského zastupitelství, měla pro dovolatele jistý význam, nemůže ničeho měniti na právní povaze smlouvy stran. Jelikož nejde o sprostředkovatelskou smlouvu, při které by ovšem sešlo na tom, zda bylo docíleno smluvního výsledku, nýbrž jde o příkaz, neuhasla dovolatelova v §u 1014 obč. zák. uvedená povinnost tím, že žalobcova činnost neměla výsledku, očekávaného dovolatelem. Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení také v tom, že odvolací soud nepovažoval žalobci původně ohledně lázeňského projektu udělenou plnou moc za zaniklou, nýbrž uznal, že, když nebyla odvolána, měla platiti také pro následující vyjednávání. Leč odvolací soud uvedl, učiniv po této stránce příslušné zjištění z obsahu předložených listin, že žalobce jednal jako zmocněnec žalovaného, že mu svěřováno bylo další jednání, a z toho důvodu usuzuje právem, že mu není zapotřebí obírati se otázkou, zdali se tak dělo na základě dříve udělené plné moci či na základě nového příkazu. Poněvadž nejde o sprostředkovatelskou smlouvu, nemusil odvolací soud zjišťovati, o jakou částku, kterou dovolatel zamýšlel vložiti do podniku, běželo, zejména, zda činila tato suma pouze 50 000 Kč u obchodu S., z čehož dovolatel odvozuje, že by žalobce měl nárok pouze na 2% z tohoto peníze ať už jménem provise, ať jménem palmaru, tedy že by podle ujednání směl si činiti nárok pouze na odměnu 1 000 Kč. Pokud vytýká dovolatel částkou 2 000 Kč přisouzené odměně žalobcově z titulu smluvních osnov nepřiměřenost, pokud míní, že takové osnovy dlužno v nejlepším případě honorovati pouze jako přípravné práce, není ani po této stránce uplatněný důvod dovolací opodstatněn. Dovolací soud béře zřetel k tomu, že dovolatel sám naznačuje, že si zvolil žalobce za svého právního zástupce a že proto odešel od svého dosavadního právního zástupce ze zvláštních důvodů vzhledem ku žalobcovu společenskému postavení, musil si býti při udělení příkazu vědom své povinnosti v §u 1014 obč. zák. uvedené, proto nemůže podle potřeby tvrditi jednou, že šlo jenom o sprostředkovatele, a po druhé jenom o advokáta a proto dospívá dovolací soud srovnale s nižšími stolicemi ku poznání, že odvolacím soudem přisouzená odměna 2 000 Kč je přiměřená.

Citace:

Čís. 5476. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 670-671.