Čís. 5372.

Propočítání služební doby železničních zaměstnanců.
Předpisu §u 2 čís. 2 výnosu min. žel. čís. 53924/1921 nelze použiti na nynější úředníky, kteří byli původně stabilisováni jako služebníci a teprve později byli individuelně jmenováni do příslušné kategorie úřednické. Rozdíl mezi odstavcem druhým a třetím vysvětlivek ku čís. 2 §u 2 výnosu min. žel. ze dne 24. září 1921, čís. 53924 záleží právě v tom, že propočtení celkové doby v úřednickém statu IIIa mají podle odstavce druhého vysvětlivek býti účastni jen ti zaměstnanci, kteří hned od počátku služební doby byli zařazeni do příslušné podúřednické kategorie anebo služby těchto kategorií skutečně vykonávali, nebyvše intimováni jako podúředníci; z této výhody jsou odstavcem třetím vysvětlivek vyloučeni ti zaměstnanci, kteří byli původně stabilisováni jako služebnici a teprve později byli jmenováni individuelně podúředníky příslušné kategorie. Těmto jest služebnickou dobu propočístí zvláště, t. j. odděleně podle §u 3 nařízení (výnosu).
(Rozh. ze dne 14. října 1925, Rv I 1607 25.)
Žaloba vrchního oficiála státních drah proti Čsl. železničnímu eráru, by mu byla propočítána služební doba od 1. března 1889 ve statu Ша, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávnost právního posouzení shledává dovolatel v mínění odvolacího soudu, že žalobce nemůže požadovati propočtení doby služebnické ve statu III a) ve smyslu §u 2 čís. 2 výnosu min. železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924, nýbrž jen podle §u 3 tohoto výnosu, a doličuje, že měla mu býti propočítána celá dřívější služba, tedy i služebnická v úřednickém statu III a), poněvadž prý hned od počátku své služební doby skutečně vykonával službu výpomocného staničního mistra. Než dovolacím vývodům nelze přisvědčiti. Podle zjištění nižších soudů byl žalobce přijat dne 1. března 1889 jako staniční přední dělník a byl pak 1. května 1895 jmenován ložním dozorcem a dne 4. června 1895 zapisovačem vozů, dne 22. listopadu 1902 byl jmenován staničním dozorcem a v této funkci byl dne 12. srpna 1903 pověřen vedením stanice v Z. a dne 1. ledna 1904 byl jmenován staničním mistrem. Z tohoto zjištěného služebního postupu žalobcova jasně plyne, že byl původně stabilisován jako služebník a teprve později byl individuelně jmenován podúředníkem a do statu III a) byl s celou kategorií staničních mistrů zařazen až výnosem min. železnic ze dne 18. června 1921, čís. 35.081 s účinností od 1. ledna 1921. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ve sb. n. s. čís. 4371 zevrubně se obíral otázkou, zda předpisu §u 2 čís. 2 výnosu min. železnic čís. 53924/1921 — jehož se žalobce dovolává pro propočtení své dřívější služebnické doby — lze použiti i na nynější úředníky, kteří původně byli stabilisováni jako služebníci a teprve později byli individuelně jmenováni do příslušné kategorie podúřednické, a zodpověděl tuto otázku záporně, zevrubně odůvodniv, že předpis tento na ně neplatí. Stačí proto odkázati k důvodům onoho rozhodnutí nejvyššího soudu a vzhledem k dovolacím vývodům jest ještě uvésti, že rozdíl mezi odstavcem druhým a třetím vysvětlivek k čís. 2 §u 2 výnosu min. železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924 záleží právě v tom, že propočtení celkové služební doby v úřednickém statu III a) mají podle odstavce druhého vysvětlivek býti účastni jen ti zaměstnanci, kteří hned od počátku služební doby byli zařazeni (intimováni) do příslušné podúřednické kategorie, anebo služby těchto kategorií skutečně vykonávali, nebyvše intimováni jako podúředníci, že však z této výhody jsou odstavcem třetím vysvětlivek vyloučeni ti zaměstnanci, kteří původně byli stabilisováni jako služebníci a teprve později byli jmenováni individuelně podúředníky příslušné kategorie a že těmto jest služebnickou dobu propočísti zvláště, t. j. odděleně podle §u 3 nař., pokud se týče výnosu. Tento předpis úplně dopadá na žalobce, jak byl jeho služební postup výše zjištěn. Posuzuje-li se sporná otázka propočtení služebnické doby žalobcovy s tohoto právního hlediska, nesejde na tom, zda žalobce, když byl podle zjištění nižších soudů zaučen úředníky pro jejich ulehčení do prací kancelářských, konal také tyto mu přikázané práce, ježto tak činil jako stabilisovaný služebník, a netřeba se také zabývati otázkou, zda rozdělením statu III železničních úředníků ve status III а) а III b) podle nařízení min. železnic ze dne 18. června 1921, čís. 35081 (úř. věstník čís. 84), byly utvořeny dva státy, či jen dvě oddělení téhož původního statu III., když žalobce nemůže svůj nárok z důvodů výše uvedených opříti o ustanovení §u 2 čís. 2 výnosu min. železnic čís. 53924/1921.

Citace:

Čís. 5372. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 493-495.