Čís. 5379.

Jest důvodem dle §u 379 odstavec druhý ex. ř. k povolení prozatímního opatření pro výživné manželčino, neodvádí-li manžel manželce drahotní přídavek, který na ni dostává.
Obstávka dle §u 379 odstavec třetí čís. 3 ex. ř. je přípustná jen ohledně existentní pohledávky; nestačí možnost nároku (pohledávky) v budoucnosti.
Prozatímní opatření děje se vždy na náklad navrhující strany, což platí i ohledně útrat ve vyšších stolicích.
(Rozh. ze dne 20. října 1925, R I 768/25.)
Manželka železničního úředníka navrhla, by ku zajištění jejího nároku na výživné proti manželi bylo povoleno prozatímní opatření jednak obstávkou služného manželova, s obmezením, že odpůrci musí zůstati volných 3 000 Kč ročně, jednak obstávkou možného odbytného manželova 10 000 Kč. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím bylo povoleno prozatímní opatření obstávkou služného, ohledně obstávky odbytného napadené usnesení potvrdil a poukázal dovolací stěžovatelku s nárokem na náhradu útrat dovolacího rekursu až na rozhodnutí ve věci hlavní.
Důvody:
Rekursní soud pokládal za osvědčený toliko nárok, nikoli však nebezpečenství po rozumu §u 379 odstavec druhý ex. ř., leč v tomto směru neprávem. Nárok byl osvědčen poukazem na žalobu č. j. С II 596/25 a tam zase ha ujednání ohledně plnění výživného podle spisů o souhlasném rozvodu manželství Nc I 414/23 téhož povolujícího soudu, kteréžto spisy hned opatřeny býti mohly (§ 274 c. ř. s.). Avšak i druhý zákonný předpoklad pro povolení prozatímního opatření, totiž nebezpečenství po rozumu §u 379 odstavec druhý c. ř. s., jest pokládati za osvědčený. Ohrožená strana (žalobkyně) tvrdila v žalobě č. j. С II 596/25, na kterou se v návrhu odvolala, že její manžel má jí podle dohody, učiněné u příležitosti rozvodu, platiti měsíčně 150 Kč výživného, že jí zůstal dlužen za únor 1925 70 Kč a za další měsíce celé výživné po 150 Kč, a tvrdila v návrhu, že manžel neplatí jí výživného přes to, že pro ni dostává drahotní přídavek, který jí tímto způsobem odejímá. První soud měl podle §u 389 odstavec prvý ex. ř. naříditi osvědčení tohoto důležitého tvrzení, a když tak neučinil, jsou opravné soudy podle §u 526 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. oprávněny, tuto mezeru doplniti. To se také z příkazu nejvyššího soudu stalo, a jest nyní oznámením ředitelství státních drah ze dne 13. října 1925 osvědčeno, že odpůrce navrhovatelky dostával až dosud 115 Kč měsíčně drahotního přídavku na svou manželku. Tím jest také osvědčeno, že manžel přídavek na manželku sice béře, ale podle jeho určení manželce neodvádí, že tím výše nezaplacených alimentů měsíc od měsíce vzrůstá a jest nebezpečenství, že na základě exekučního titulu nebude lze svého času zadržené výživné ze služného nebo výslužného odpůrce najednou vydobyti. Tím jest dán předpoklad §u 379 odstavec druhý ex. ř., že manžel svým chováním, totiž použitím drahotního přídavku, určeného na výživu manželky, pro sebe, ohrožuje příští dobývání nahromaděných alimentů, takže exekuce může býti, když ne zmařena, tedy aspoň značně stižena. Ředitelství státních drah oznámilo oním dopisem také, že odpůrce jest dán od 1. listopadu 1925 do výslužby, ale že v pensijním výměru drahotní přídavek na ženu nebyl mu přiznán, ježto nároku na něj neuplatnil. Tato okolnost nevadí povolení žádaného prozatímního opatření, protože jeho přípustnost jest posuzovati podle stavu v době, kdy první soud o žádosti rozhodoval. Ostatně obsahuje zákon pro případy přeložení dlužníka na odpočinek předpisy v §§ 299 a 402 ex. ř.
Navrhovatelka žádala také obstávku případného odbytného 10 000 Kč, které by snad její manžel při možném propuštění ze služby dostal. V tom směru právem rekursní soud návrh zamítl — ovšem z jiného důvodu; zákon dovoluje totiž v §u 379 odstavec třetí čís. 3 ex. ř. obstávku jen tehdy, když odpůrce ohrožené strany již má pohledávku nebo nárok proti třetí osobě, nikoli tehdy, je-li tu jen možnost takové pohledávky nebo takového nároku v budoucnosti.
Výrok o útratách dovolacího rekursu, který v největší své části měl úspěch, odůvodněn jest v §u 393 ex. ř., podle kterého prozatímní opatření učiní se pokaždé na náklad navrhující strany bez újmy jejího nároku na náhradu těchto nákladů. Tento předpis platí při povolení prozatímního opatření nejen v první stolici, nýbrž i ve vyšší stolici. Okolnost, že částečně zvítězil odpůrce ohrožené strany také s rekursem ve druhé stolici (pokud šlo o odbytné) a že odpůrkyně v tomto bodě v třetí stolici nezvítězila, nepadá podle §u 43 odstavec druhý c. ř. s. a §u 78 ex. ř. na váhu, protože touto částí zvláštní útraty druhé strany způsobeny nebyly.

Citace:

Čís. 5379. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 504-505.