Čís. 5150.

Nejde o nespravedlivou a důvodnou bázeň podle §u 870 obč. zák. ani o nemravnost podle §u 879 obč. zák., vynutí-li si jeden smluvník na druhém dřívější splatnost provise pohrůžkou, že oznámí kupujícímu vady zhotovených strojů, jimiž je ohroženo odebráni a zaplacení strojů a tím i nárok na provisi.
(Rozh. ze dne 24. června 1925, Rv I 738/25.)
Dle původní úmluvy příslušela žalobcům jakožto majitelům patentu na každý v továrně žalovaného dle jich patentu vyrobený a prodaný sázecí stroj na brambory smluvená provise 15% z prodejní ceny. Ježto žalovaný používal k výrobě sázecích strojů méně cenného materiálu, uzavřeli s ním žalobci dne 14. dubna 1923 novou úmluvu, jíž si vymínili dřívější splatnost provise, pohrozivše žalovanému, že jinak oznámí odběratelce bance P., že žalovaný používá méně cenného materiálu. Žalobu, domáhající se na základě této úmluvy vyplacení provise, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Nesporno jest, že žalobcům jakožto majitelům patentu příslušela za každý v továrně žalovaného dle jich patentu vyrobený a prodaný sázecí stroj na brambory smluvená provise 15% z prodejní ceny, kterážto provise dle tvrzení strany žalované splatná byla až po zaplacení kupní ceny. Z obsahu prohlášení ze dne 14. dubna 1923 patrno, že tehdy žalobcům záleželo na tom, aby docílili dřívější výplaty provise za 25 sázecích strojů prodaných bance P., jež měly býti dodány dne 1. května 1923. Ku krytí žalovaného za vyplacené předem provise poskytli mu žalobci tímto prohlášením právo vyráběti i prodávati sázecí stroje a používati jich patentu tak dlouho, dokud nebudou zaplaceny částky, na jich účet předem vyplacené i se 6% úrokem. Pro případ, že by žalobci nedodrželi touto smlouvou (prohlášením) převzatého závazku a prozradili by bance P. okolnosti, jimiž by byla firma žalovaného poškozena, měli vzniklou škodu nahraditi a stanovena obdobná sankce, že může si žalovaný z dalších prodejů uhražovati vzešlou škodu na účet žalobců. Žalovaný, jak sám doznává, použil k některým součástkám objednaných strojů pro banku P. méně cenného materiálu a hroziti mu mohlo při zjištění této okolnosti stornování celého obchodu ohledně 25 sázecích strojů. Toto provinění se proti smlouvě s bankou P. uzavřené nebylo vsak pouze věcí žalovaného a byli tím dozajisté ohrožení žalobci ve svých právech. S tohoto stanoviska jest odůvodnněno, že se domáhali dodatečné smlouvy se žalovaným továrníkem, by případným nedodržením smlouvy jeho s bankou P. neutrpěli nezaviněné újmy. Stanovena také v onom prohlášení jednak povinnost žalobců, podporovati žalovaného po případě i ve sporu s bankou P., jednak jaké újmy je stihnou, když by závazku tomuto nedostáli. Pro případ, že banka stroje odebéře a žalovaný škody neutrpí, srazí si žalovaný při dalších prodejích 6% úrok z provise předem vyplacené, když by však utrpěl jednáním žalobců škodu, smí rovněž hledati náhradu v dalších prodejích na účet žalobců. V těchto ujednáních nelze spatřovati nic nemravného ani nedovoleného po rozumu prvé věty §u 879 obč. zák. Také nelze uznati, že žalobci využili na svůj prospěch nouze žalovaného a dali si od něho za své plnění slíbiti vzájemné plnění, jehož cena byla k ceně jejich plnění v nápadném nepoměru. Žalobcům dle předchozího ujednání příslušela provise ve stejné výši, nežádali zvýšení, pouze splatnost provise posunuta byla ku předu tak, jako by záloha na ni poskytnuta býti měla, což zřejmo z toho, že žalovanému dovoleno bylo čítati k tíži žalobců 6% úroky z peníze předem jím poskytnutého. Není v tomto poskytnutí zálohy jistě žádná obzvláštní výhoda a dokonce žádný nepoměr jich vzájemného plnění, proto nejsou tu ani podmínky pro použití §u 879 čís. 4 obč. zák. Smlouva ze dne 14. dubna 1923 o dřívějším placení provise stala se mezi žalobci a oprávněným plnomocníkcm žalovaného, byla tu projevem srovnalá vůle stran (§ 861 obč. zák.). Nelze také tvrditi, že byl žalovaný lstí nebo nespravedlivým a odůvodněným strachem ve smyslu ustanovení §u 870 obč. zák. (správné místo § 875 obč. zák.) k uzavření úmluvy přinucen, jak právě z obsahu smlouvy a odůvodněného stanoviska žalobců, že jsou ohroženi ve svých právech, vyplývá. Jest tudíž nárok žalobců, poněvadž smlouva, na níž se zakládá, ani zákonem zakázána není, ani dobrým mravům se nepříčí, po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle zjištění nižších soudů věděli žalobci toliko, že žalovaný zhotovil některé součástky strojů z obyčejné místo z ocelové litiny, což byla podle výpovědi svědka Karla P-a — jemuž oba soudy věřily — vada tak podstatná, že by se strojů nemohlo upotřebiti, protože by se dotyčné součástky lámaly. Právem obávali se tedy žalobci, že by objednatelka vadných strojů nepřevzala a že by přišli o svůj podíl 15% z kupní ceny. Právem také mohli se žalobci obávati, že by tím mohlo utrpěti újmu využití jejich patentu pro budoucnost. Když žalobci za těchto okolností požadovali na žalovaném závazné prohlášení, že jím zaplatí 15% z kupní ceny za 25 strojů, bance prodaných, ale ještě nedodaných, již do 5. května 1923, a mu pohrozili, že by jinak vadnost strojů bance prozradili, nebylo v tom nic nespravedlivého ani nemravného, nýbrž byla to jen obrana vlastních zájmů žalobců proti jednání žalovaného, které se příčilo obchodnické poctivosti. Z jakého důvodu použil žalovaný méněcenného materiálu, a chtěl-li jej snad později vyměniti za lepší — jak tvrdí — je lhostejno. Stačí, že méněcenného materiálu použil a že tím ohrožoval zájmy žalobců. O nějaké »nespravedlivé a důvodné« bázni po rozumu §u 870 obč. zák. nelze tu již z toho důvodu mluviti, že žalobci při správném provedení obchodu s bankou P. mohli očekávati, že by jejich provise i bez zvláštního závazku do 5. května 1923 splatnou se stala, že tedy aspoň subjektivně žádné zvláštní výhody pohrůžkou domoci se nechtěli. Jest proto žalovaný povinen, by závazek, který svým zmocněncem v prohlášení ze dne 14. dubna 1923 na se vzal, také splnil. Tím padá též druhý důvod domnělé neplatnosti závazku žalovaného, totiž důvod vykořistění tísně podle §u 879 čís. 4 obč. zák., neboť jednak nelze v dřívější splatnosti 15% provise — která jinak žalobcům až ze zaplacené kupní ceny příslušela — shledávati nápadný nepoměr mezi plněním a vzájemným plněním po rozumu §u 879 čís. 4 obč. zák., jednak byl žalovaný podle téže úmluvy oprávněn sraziti si při dalších prodejích patentovaných strojů z pro vise žalobcům příslušející ony části, které jim předem vyplatil i se 6% úrokem, ano byl oprávněn i pro případ prozrazení vad strojů odškodniti se používáním patentu po tak dlouho, dokud by mu nebyla nahrazena škoda, která by mu tím vzešla. Postaral se tedy žalovaný o své zájmy takovým způsobem, že byl vyloučen jakýkoliv nepoměr — tím spíše ovšem nápadný nepoměr — mezi jeho plněním a vzájemným plněním žalobců.

Citace:

Čís. 5150. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 101-104.