Čís. 5287.

Obnova drobných zemědělských pachtu (zákon ze dne 30. září 1924, čís. 204 sb. z. a n.).
Ve smyslu zákonů o obnově pachtů jest propachtovatelem nejen ten, kdo uzavřel pachtovní smlouvu s pachtýřem, nýbrž i každý jeho právní nástupce v držbě propachtovaného pozemku, aniž na tom záleží, zda jest držitelem pouze fysickým, či též knihovním.
(Rozh. ze dne 22. září 1925, R I 701/25.)
Proti žádosti pachtýře o obnovu pachtu dle zákona ze dne 30. září 1924, čís. 204 sb. z. a n. vznesli propachtovatelé námitky, jimž soud prvé stolice vyhověl s tím, že se další obnova pachtu nepovoluje. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pachtýř jest na omylu, maje za to, že jeho odpůrce nelze pokládati pro rozhodný čas za propachtovatele, poněvadž tehdáž ještě knihovními vlastníky nebyli a pachtovní smlouva nebyla uzavřena s nimi, nýbrž s jejich předchůdkyní v držbě. Neboť neprávem zavléká sem stěžovatel §1120 obč. zák., jestiť ve smyslu zákonu o obnově pachtu propachtovatelem nejen ten, kdo uzavřel pachtovní smlouvu s pachtýřem, nýbrž i každý jeho právní nástupce v držbě propachtovaného pozemku, aniž na tom záleží, zda držitel jest držitelem pouze fysickým či též knihovním, stačiť úplně sama držba fysická, jen když se zakládá na právním nástupnictví, t. j. nebyla nabyta svémocně, nýbrž byla nabyvateli od předchůdce předána.

Citace:

Čís. 5287. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 340-340.