Čís. 5348.

Bylo-li ve věci, nepřevyšující 2 000 Kč, prvým soudem žalobě vyhověno, odvolacím soudem pak žaloba (k odvolání žalovaného) pro tentokráte zamítnuta, jest dovolání žalovaného nepřípustno (§ 502, odstavec třetí, c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 7. října 1925, Rv I 1107 25.) Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované.
Důvody:
Žalobkyně navrhla odsouzení žalované k zaplacení 2 440 Kč. První soud odsoudil žalovanou k zaplacení 1 907 Kč s přísl. a zamítl žalobu se zbytkem 533 Kč. Tato zamítací část vešla v moc práva. Druhý soud vyhověl odvolání žalované potud, že zamítl žalobu také ještě s další částkou 400 Kč, ale jen pro tentokráte, potvrdil však rozsudek soudu prvé stolice co do částky 1 507 Kč s přísl. Z toho jde, že ohledně částky 1 507 Kč jsou tu souhlasné odsuzující rozsudky obou nižších soudů a že dovolání v této příčině jest podle §u 502 odstavec třetí c. ř. s. ve znění cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. a čl. IV. zák. ze dne 8. června 1923, čís 123 sb. z. a n. a podle zák. ze dne 19. prosince 1924, čís. 292 sb. z. a n. nepřípustné, protože již odvolací soud rozhodoval o věcí, jejíž hodnota nepřevyšovala 2 000 Kč a protože nelze požadovati rozhodnutí nejvyšší stolice ve sporu v nižších stolicích souhlasně rozsouzeném a hodnotu 2 000 Kč nepřevyšujícím. Nejinak jest tomu i pokud jde o částku 400 Kč, kterou žádala žalobkyně za látku, zaslanou žalované a která jest rovněž obsažena v oněch 1 907 Kč, o nichž odvolací soud rozhodoval. Tu však nutno co do přípustnosti dovolání rozeznávati mezi postavením žalobkyně a žalované. První soud odsoudil žalovanou též k zaplacení 400 Kč, druhý soud žalobu v tomto bodě pro tentokrát zamítl. Rozsudek procesního soudu byl tedy v té příčině změněn, ale jen ve prospěch žalované a v neprospěch žalobkyně; leda tato byla by oprávněna, dovolávati se rozhodnutí třetí stolice, ježto nejde o věc nepatrnou (§ 502 odstavec třetí c. ř. s.), ani nikoliv ona. To jde na jevo z této úvahy: Žalovaná navrhla v prvé i v druhé stolici úplné zamítnutí žaloby. Tomuto návrhu pokud jde o oněch 400 Kč nevyhověl ani prvý ani druhý soud; v té příčině jest tu souhlas obou rozhodnutí; oba soudy jsou toho názoru, že nárok žalobní i ohledně látky jest odůvodněn; rozdíl jest jen v tom, že odvolací soud nepokládá nárok na zaplacení 400 Kč toho času ještě za zralý, kdežto prvý soud ano; dovolání s hlediska žalované jest i tu podle §u 502 odstavec třetí c. ř. s. nepřipustilo. Opačný názor vedl by k neudržitelnému důsledku: kdyby byl odvolací soud odvolání žalované ani částečně nevyhověl, musila by se tato s tím spokojiti; když však jí částečně vyhověl, mohla by se dovolati třetí stolice?

Citace:

Čís. 5348. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 435-436.