Čís. 5122.

Dovozné, vyúčtované v cizí měně, jest přepočítati na Kč v kursu dne, kdy bylo skutečně placeno (v knihách vyúčtováno). Kupní cenu pak jest přepočítati dle kursu v den dodáni zboží.
(Rozh. ze dne 16. června 1925, Rv I 683/25.)
Proti žalobě pražské firmy z běžného účtu namítla žalovaná pařížská firma mimo jiné započtením též pohledávku proti žalobkyni na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a na zaplacení dopravného za toto zboží. Obě pohledávky byly vyúčtovány ve francouzských francích. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni 31 131 Kč 58 h, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zbývá jen rozhodnouti, v jakém kursu bylo přepočítati kupní cenu a dovozné, pokud byly účtovány ve franc. francích a v německých markách, na československé koruny. Pokud jde o dopravné, uznal odvolací soud právem, že jest rozhodným kurs ke dni 2. srpna 1922, poněvadž toho dne firma C., jak zjištěno, obdržela od pařížského domu žalované zálohu na dopravné 6 000 franc. franků, které dle dopisu ze dne 19. listopadu 1924 tímto dnem také ve svých knihách vyúčtovala. Bylo tedy firmě C. skutečně placeno dnem 2. srpna 1922. Kdy zatížil žalovanou její pařížský dům, má význam jen pro jich vzájemný poměr, nikoliv však vzhledem k žalobkyni. Nebylo proto třeba, by byl zjištěn kurs francouzských franků a německých marek ku dni 1. srpna 1922 a není řízení neúplným (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), že se tak nestalo. Ale i co do přepočítání kupní ceny 9 215, 37 franků franc. na Kč jest přisvědčili právnímu názoru odvolacího soudu, že jest rozhodným kurs v den splatnosti kupní ceny, t. j. v den skutečného dodání zboží. Netřeba se vůbec obírati otázkou, zda byla splništěm Praha či jiné místo. Dle §u 1052 (1066) obč. zák., jehož jest použiti také na kup obchodní, není žádná z obou smluvních stran povinna, by plnila dříve, než druhá strana. Kupitel jest tedy povinen zaplatiti kupní cenu jen proti dodání zboží při jeho odevzdání (čl. 342 odstavec třetí obch. zák.). Odevzdáním rozumí však zákon v čl. 342 odstavec třetí obch. zák. skutečné předání, i když snad má k němu dojíti jinde, než v místě plnění, na příklad, převzal-li prodatel povinnost zaslati zboží z ujednaného splniště jinam. Kupiteli musí býti umožněno, aby zboží před jeho zaplacením viděl a přezkoumal. Nemůže tedy prodatel, pokud to ovšem nedovoluje jinaká úmluva neb obchodní zvyklost, učiniti odeslání zboží, třeba i z místa plnění na místo určení, závislým na předchozím zaplacení kupní ceny. Dle zjištění nižších soudů bylo zboží žalobkyni odevzdáno dne 22. srpna , tímto dnem byla také splatna kupní cena jeho a řídí se proto i přepočítací kurs tímto dnem.

Citace:

Čís. 5122. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 54-55.