Čís. 5328.

Proti nárokům na plnění výměny lze namítnouti započtením vzájemné pohledávky pouze, pokud není celková výše výměny vyloučena z exekuce.
(Rozh. ze dne 2. října 1925, Rv I 1226/25.)
Žalobě o plnění výměnku procesní soud prvé stolice vyhověl, neuznav vzájemných pohledávek, namítaných žalovanými započtením. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ve věci samé jest pro otázku přípustnosti započtení rozhodným, zda výměna žalobců (naturální dávky a peněžitá částka do výše 800 Kč) přesahuje výši §em 330 ex. ř. stanoveného existenčního minima, neboť započtení vzájemných pohledávek žalovaných mohlo by býti připuštěno jen potud, pokud by celková výše výměny nebyla z exekuce vyloučena. Opačné mínění dovolatelů zvláště jejich poukaz na § 293 ex. ř., není správným, neboť výměna dle své povahy jest nárokem na výživu, obdobným nároku na výživu podle §u 291 čís. 1 ex. ř., při které sami dovolatelé nepřípustnost započtení v dovolání uznávají. Soudem odvolacím v souhlase se soudem prvé stolice bylo zjištěno, že právoplatným rozhodnutím exekučního soudu mezi stranami bylo vysloveno, že z celé výměny žalobců (naturální dávky a roční peněžitá částka 1 200 Kč) jen ročních 400 Kč podléhá exekuci. Když tomu tak, musí celá výměna žalobců až na těchto 400 Kč ročně, které pro pohledávky žalovaných jsou již zabaveny, těmto zůstati jako jejich existenční minimum, které zákonem ze dne 1. dubna 1925, čís. 66 sb. z. a n. na 4 000 Kč ročně bylo stanoveno. Poněvadž pak zákonný předpis, že existenční minimum exekutovi musí zůstati volným, jest předpisem nutkavým, jest samozřejmo, že toto existenční minimum žalobců nemůže býti zkráceno ani započtením pohledávek věřitelů k plnění výměny povinných, i když jde na obou stranách o pohledávky peněžité. V důsledku toho, třebas by bylo přisvědčiti tvrzení dovolatelů, že při posouzení započítatelnosti vzájemných pohledávek rozhodnou jest jedině jejich stejnorodost a že právní důvod vzniku vzájemných pohledávek při započtení na váhu nepadá, jest právní posouzeni věci soudem odvolacím v tomto případě započtení vzájemných pohledávek peněžitých nepřipouštějící, správným, stavu věci i zákonu plně odpovídajícím, neboť připuštěním tohoto započtení porušen by byl nutkavý předpis §u 330 ex. ř., podle kterého výměna do svrchu uvedené výše z exekuce a tudíž i ze započtení jest vyloučena. Tvrzení dovolatelů, že žalobci započtením vzájemných pohledávek žalovaných na své nutné výživě nebudou ohroženi, poněvadž četné naturální dávky jim příslušející ke krytí jejich výživy stačí, odporuje zjištění nižších soudů, že exekuce na výměnu žalovaných 400 Kč ročních převyšující z důvodů §u 330 ex. ř. jest vyloučena.

Citace:

Čís. 5328. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 407-408.