Čís. 5431.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
Slova »od 1. listopadu 1918« v §u 31 čís. 3 zákona znamenají, že domy byly již 1. listopadu 1918 ve vlastnictví tam jmenovaných podmětů.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1925, Rv II 691/25.)
Okresní nemocenská pokladna dala výpověď z domu, jehož nabyla dne 10. dubna 1918. K námitkám vypovězené procesní soud prvé stolice výpověď zrušil, maje za to, že dům, o nějž jde, podléhá vzhledem k doslovu §u 31 (1) čís. 3 ochraně nájemců, ježto byl dne 1. listopadu 1918 již ve vlastnictví okresní nemocenské pokladny. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Dle doslovu zákona jsou zproštěny ze závazků zákona o ochraně nájemníků domy určitých výsadních osob, jsou-li v jejich vlastnictví od 1. listopadu 1918. Jsou to tedy domy, jichž tyto osoby nabyly dne 1. listopadu nebo později. Mají tedy tyto osoby před ostatními pronajímateli tyto výhody: u jiných pronajímatelů platí ohledně výpovědi předpis §u 1 (1) čís. 13 a 14 zák. o ochr. náj. (nutná potřeba; nabytí vlastnictví před 31. prosincem 1922). Mimo to mají vlastníci těchto domů volnost ohledně výše nájemného. Z tendence zákonodárství o ochraně nájemníků vysvítá, že tato ochrana měla býti odbourána jen znenáhla. Výklad žalující strany (dle něhož tyto domy jsou sproštěny z břemen zákona o ochraně nájemíků, jsou-li ve vlastnictví privilegovaných osob nejpozději do 1. listopadu 1918) nesouhlasí s doslovem zákona: mimo to nebylo by srozumitelno, proč zákon těmto osobám neponechal úplně volnou disposici ohledně těchto domů vůbec (ne jen do 1. listopadu 1918). Toto časové omezení je tím méně pochopitelno, poněvadž dle zákona o ochraně nájemníků jsou nové domy z toho zákona vyňaty, byly-li vystavěny od 27. ledna 1917. Ani koupené domy nepodléhají v otázce výpovědi závazku tohoto zákona, byly-li koupeny před 31. prosincem 1922 (§ 1 čís. 13 a 14 zák.). Není tedy při takovém výkladu zákona jasno, co stanovení lhůty (1. listopad 1918) v této souvislosti znamená.
Nejvyšší soud uznal výpověď účinnou.
Důvody:
Právní názor odvolacího soudu, že zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. v §u 31 (1) čís. 3 slovy »domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví« osob tam naznačených, míní domy, jichž osoby ty nabyly dne 1. listopadu 1918 nebo později, je mylný (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Příčí se jak doslovu zákona, tak i jeho duchu a účelu. Již podle obecné mluvy je zcela jasno, co zákon míní. Praví-li se o někom neb o něčem, že jest od určitého dne v určitém stavu, na příklad někdo je od jistého dne na cestách, kdesi ve službách, něčím zaměstnán aneb něco je od jistého dne ztraceno, zkaženo, v někoho držení, praví se tím jasně, že tvrzený stav alespoň oním — třeba již dávným — dnem nastal, že od něho trvá, a nikoli, že nastal kdykoli po něm, třeba v době nejposlednější. Kdyby byl zákon to mínil, co udává odvolací soud, byl by jistě použil také nějakého výrazu, z kterého by tento jeho úmysl byl býval jasný, jak to učinil v témže §u pod čís. 1, 2, 5, v nichž prohlašuje jisté události (stavební povolení, pronájem) za rozhodné, staly-li se po určitém dnu. Právě z okolnosti, že v čís. 3 změnil výraz, jehož na jiných místech důsledně používá, nutno souditi, že tak učinil úmyslně, spojuje s tím zvláštní smysl. Tomu nasvědčuje také úvaha, že podle důvodové zprávy čís. 5091/25 novým zákonem na ochranu nájemníků čís. 48/25 měl kruh osob neb domů, pro které ochrana nájemníků platí, býti zúžen, pokud se tak mohlo státi bez vážného ohrožení oprávněných zájmů, a že proto byly vyňaty z ochrany domy osob v §u 31 čís. 3 jmenovaných, u kterých se nebylo obávati, že by práva výpovědi zneužily. S tímto úmyslem by se neshodovalo, kdyby § 31 čís. 3 platil jen pro domy, těmito osobami po 1. listopadu 1918 nabyté. Domů po 1. listopadu 1918 vystavěných by se zúžení ochrany netýkalo, ježto již dosud beztak byly z ní vyňaty domy, pro něž bylo uděleno nebo se udílí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917. Vypadly by tedy z ochrany jen domy, které oněmi osobami po 1. listopadu 1918 jiným způsobem byly nabyty. Těch při známém ochabnutí obchodu s obytnými budovami v době popřevratové asi nebylo mnoho. Za to by byla ochrana nově rozšířena na budovy železnic a železničních fondů, těmito před 1. listopadem 1918 nabyté, které dosud z ochrany byly vyňaty bez všeho omezení. Již tento důsledek, že by ochrana nájemníků, která měla býti odbourána, byla proti dosavadnímu stavu rozšířena na újmu důležitých veřejných zájmů na volnosti železniční dopravy a správy, vyvrací výklad zákona, odvolacím soudem zastávaný. Proti tomu má dobrý smysl, že ani podle nového zákona čís. 48/25 nejsou vyňaty z ochrany domy, osobami v §u 31 čís. 3 jmenovanými nabyté po 1. listopadu 1918 jinak než stavbou, pokud se tkne přestavbou, přístavbou a nástavbou, pro které bylo stavební povolení uděleno neb se udílí po 27. lednu 1917. Vynětím i těchto domů z ochrany byl by býval podlomen — pro zvelebení stavebního ruchu velmi důležitý a proto státní správou podporovaný — zájem oněch osob, zříditi si nové stavby ochraně nepodrobené. Mimo to bylo zachováním ochrany pro ně účelně čeleno možným obavám, by některé z těchto osob zklamavše důvěru zákonem k nim projevenou nenabyly starších budov snad jen na oko a tím zjednaly možnost, nájemníkům z nich dáti výpověď. Nelze proto s právním názorem odvolacího soudu o výkladu §u 31 čís. 3 souhlasiti. Ježto podle toho, co bylo právě dolíčeno, námitka žalované strany, že tu není výjimky z ochrany nájemníků podle §u 31 čís. 3 zákona čís. 48/25, není odůvodněna, a žalobkyně nemusí pro výpověď z domu, na který se ochrana nevztahuje, důvody udávati, bylo její výpověď uznati za účinnou a rozhodnouti jak se stalo.

Citace:

Čís. 5431. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 596-598.