Čís. 5429.

I když jméno obce jest dodatkem k firmě, sloužícím k bližšímu označení podniku, musí se krýti s úředním názvem obce.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1925, R II 327/25.) Rejstříkový soud usnesl se sděliti firmě K. a R., pivovar v Loučce toto: Podle Statistického lexikonu obcí, vydaného roku 1924 ministerstvem vnitra a státním úřadem statistickým, byl dosavadní německý název obce Ehrenberg zrušen a obec ta zove se nyní pouze Loučka. Dle článku 3. nařízení vlády ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 8. března 1925, čís. 1784 (Věstníku č. 10), byla z tohoto důvodu z úřední moci u firmy v rejstříku zapsána změna sídla podniku z Ehrenberg na Loučka. O tom se uvědomujete s připomenutím, že podle článku 4. zmíněného nařízení vlády jest ve všech podáních používati správného označení obce, jinak by bylo dotyčné podání vráceno k opravě. Jelikož název nyní pozměněné obce jest i v německém znění firmy, obmýšlí krajský soud také firmu v tomto směru z úřední moci opraviti tím způsobem, že dosavadní německá firma »K. a R., Brauerei Ehrenberg« bude pak zníti: »K. a R., Brauerei Loučka«. Dosavadní česká firma zůstane ovšem nezměněná. Vyzýváte se proto, byste do 14 dnů sem oznámil, zda nové znění německé firmy béřete na vědomí, či zda hodláte přihlásiti jiné znění firmy k zápisu do rejstříku. Nevyjádříte-li se do této lhůty, bude německá firma, jak shora naznačeno, z úřední moci opravena, aniž byste byl o tom ještě zvláště uvědomen. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka není v právu tvrdíc, že poznačení »Brauerei Ehrenberg« jest pouze přídavkem k firmě po rozumu čl. 16 obch. zák., což nejlépe jest viděti z českého znění firmy, které tohoto přídavku neobsahuje, naopak vyznačuje správně český název obce. Jest tedy jasno, že také v německé firmě jméno »Ehrenberg« jest jménem místa podniku. Napadené usnesení cituje sice správně výnos min. sprav. č. 10 věstníku z roku 1925, avšak z tohoto výnosu jest patrno, že právním podkladem výnosu i usnesení jest vlastně § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n. a nařízení vydané ve smyslu §u 25 tohoto zákona a to čl. 3 a 4 vl. nař. ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. Podle těchto míst zákonných jest pro soudy vůbec rozhodným jediné úřední jméno obce a mají býti příslušné opravy ve veřejných knihách soudních, k nimž náležejí také obchodní rejstříky, z moci úřední provedeny. Protože se zde, jak nahoře bylo uvedeno, jedná o jméno obce, vyhovuje napadené usnesení záměru i účelu zákona a jest tedy odůvodněno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení rekursniho soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy, není také zmatečným a nemohlo proto býti dovolacímu rekursu pro nedostatek podmínek §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. vyhověno. Vzhledem k vývodům dovolacího rekursu dlužno uvésti ještě toto: Vyzval-li rejstříkový soud rekurentku, by do 14 dnů prohlásila, zda béře nové znění firmy v jazyce německém na vědomí, či zamýšlí-li přihlásiti jiné znění firmy k zápisu do rejstříku, vyšel tím jen stěžovatelce vstříc, by jí před úřední opravou umožnil, aby po případě firmu sama změnila způsobem, který by jejím zájmům spise vyhovoval. K opravě samé jest ovšem rejstříkovému soudu po bezvýsledném uplynutí lhůty vzhledem k předpisům rekursním soudem citovaným nutně přikročiti. Názor rekurentky, že slovo »Ehrenberg« nemůže býti jako součástka firmy oněmi předpisy dotčeno, neobstojí. Firma v německé řeči zní: »K. a R., Brauerei Ehrenberg«. Slovo »Ehrenberg« není než označením sídla zákodu (Brauerei) právě tak jako v českém znění firmy slovo »Loučka«, tedy tak jako kdyby firma zněla: » Brauerei in Ehrenberg«. Ale, i kdyby se slovo »Ehrenberg« považovalo za dodatek k firmě, sloužící k bližšímu označení podniku (čl. 16 obch. zák.) ve smyslu právě vytčeném, musil by tento dodatek, vyjadřující obsahově jméno místa, již dle zásady, že firma musí býti pravdivou, odpovídati skutečnosti, t. j. krýti se s jedině přípustným úředním jeho názvem. Nelze tedy ani mluviti o porušení nabytého práva. Výnos min. sprav. ze dne 8. března 1925, čís. 1784 čís. 10 věstníku z roku 1925, čís. 4 nezasahuje nikterak způsobem příčícím se zákonu v práva stran, nýbrž, ukládaje soudům, by změnu dosavadního úředního názvu místa a obce provedly také v rejstřících obchodních a společenstevních, byť i šlo o název pojatý do firmy, postupuje zcela v duchu zákona ze dne 14. dubna, čís. 266 sb. z. a n., pokud se týče prováděcího nařízení vlády republiky Čsl. ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. (čl. 3).

Citace:

Čís. 5429. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 592-594.