Čís. 5095.

Předpisů o opravných prostředcích v řízení o věcech nepatrných nelze užíti v řízení exekučním.
(Rozh. ze dne 4. června 1925, R II 143/25/2.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. sb. 5020. Podáním na Nejvyšší soud domáhal se vymáhající věřitel opravy rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 5. května 1925, R II 143/25/1 v ten rozum, že se dovolací rekurs odmítá pro nepřípustnost. Nejvyšší soud nevyhověl návrhu pro nedostatek podmínek §u 419 c. ř. s.
Důvody:
Dovolací soud byl si při usnesení ze dne 5. května 1925 vědom toho, že vymáhaná pohledávka sama o sobě nedosahuje 300 Kč, ale nebylo zákonného důvodu, by přihlížel k částce té jako k hodnotě sporného předmětu anebo částce žádané žalobou ve smyslu §u 448 c. ř. s. Exekuční řízení nezná předpisů, platících pro bagatelní řízení, nepřihlíží vůbec k výši vymáhané částky jako ke skutečnosti rozhodné pro přípustnost opravných prostředků, a nelze v něm proto užíti vzhledem k dovolacímu rekursu, jenž je přípustný podle ex. ř., ani obdobně předpisu §u 517 odstavec druhý c. ř. s.

Citace:

Čís. 5095. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 7-7.