Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 2
PDF

Čís. 5469.


Ochrana nájemců (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n.).
V řízení o svolení soudu k výpovědi jest nepřípustným návrh na zavedení nového mimosporného řízení.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1925, R I 938/25.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vypovídané strany, by bylo znovu zavedeno mimosoudní řízení o svolení k výpovědi. Důvody: Právoplatným usnesením rekursního soudu ze dne 12. května 1924 byla ku stížnosti strany vypovídající výpověď z bytu strany vypovídané připuštěna a dle §u 4 (5) zák. na ochr. náj. jest jiný opravný prostředek než stížnost na sborový soud prvé stolice vyloučen. Návrh strany vypovídané obsahuje vlastně žádost za obnovu řízení, jež dle ustanovení citovaného ustanovení zák. na ochr. náj. jest nepřípustnou. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud rekursní poukazuje na správné odůvodnění prvého soudu, jenž návrh na zavedení nového mimosporného řízení o schválení výpovědi zamítl, správně odmítl. Když v této nájemní věci bylo již tímto soudem usnesením ze dne 12. května 1924 právoplatně rozhodnuto, jest dle jasného znění §u 4 (5) zák. ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n., kterým »jiný opravný prostředek jest vyloučen« i zavedení nového řízení v téže věci vyloučeno. Ze znění zákona nelze dovoditi, jak stěžovatel se marně snaží, že jest jen vyloučena dovolací stížnost a navrácení v předešlý stav, nýbrž i obdobné použití ustanovení civilního řádu soudního o obnově jest rovněž vyloučeno. Patent ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. rovněž návrhu na obnovu řízení nesporného nepřipouští a nelze soudu rekurs- nímu shledati správným názor stěžovatele, že nepřipustiti možnost obnovy v řízení výpovědním by se příčilo dobrým mravům a všeobecným právním zásadám. Zákon na ochranu nájemníků jest zákonem na výsost specielním a ustanovení jeho dlužno vykládati restriktivně a nikoliv extensivně. Nemůže tedy ani ustanovení §u 6 a 7 obč. zák. v tomto případě býti použito.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav v rozhodnutích nižších soudů zřejmé protizákonnosti.
Citace:
Čís. 5469. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 658-659.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).