Čís. 5138.

Šestinedělní propadná lhůta §u 933 obč. zák. platí i při obchodech.
(Rozh. ze dne 18. června 1925, Rv I 802/25.)
Žalující velkořezník, tvrdil v žalobě o zaplacení 1 603 Kč, že koupil od žalovaného, velkořezníka, dne 19. července 1924 na Ústředních jat- kách v Praze krávu za 3 824 Kč 50 h a že po dojití do Liberce shledal u krávy úbytek na váze a tuberkulosu, takže byl nucen prodati ji za 2 346 Kč 80 h, a domáhal se na žalovaném zaplaceni rozdílu. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání. Odvolací soud žalobu zamítl, ježto nebyla podána ve lhůtě §u 933 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl mimo jiné v
důvodech:
Soud odvolací má za to, že jde sice o obchod, avšak o obchod místní, takže nemají místa předpisy obchodního zákona, nýbrž občanského zákoníka. Než ani to ani ono není ze žaloby patrno, neboť, co se týče obchodu, nejen že se tam netvrdí, že krávy byly koupeny k dalšímu zcizení, nýbrž ani, že byly koupeny do řeznického obchodu na výsek, jak ze žaloby vyčítá odvolací soud, neboť žaloba tvrdí jen, že sporná kráva odkázána pro tuberkulosu k nucenému výseku. Mohla tedy i při vlastnosti kupitele jako velkořezníka koupena býti na chov, třeba že pravděpodobným byl opak. Nelzeť zde zakládati nic na domněnky, nýbrž jen na určité tvrzení. Nejsou však, jakkoli rovněž jest to nejvýš pravděpodobno, v žalobě tvrzeny příslušné okolnosti, které by doličovaly obchod na straně prodatele (žalobce), ať základní, ať podpůrný, a opět nějaké presumování, byť sebe nutkavější, nemůže to nahraditi. Nelze tedy ani říci, že věc se posuzuje podle předpisů obchodního zákona na základě jeho čl. 277. Konečně není z povrchní žaloby ani zřejmo, zda žalovaný převzal krávy přímo při koupi na jatkách a poslal si je do Liberce sám, či zda, nebyv snad na jatkách vůbec ani přítomný, dal si je zaslati do Liberce, a zda jde tedy o obchod místní či distanční. Nicméně, ať jest to obchod nebo ne, platí tu vždy propadná lhůta §u 933 obč. zák. a to, není-li to obchod anebo je-li to obchod místní, přímo, a je-li to obchod distanční, tedy mocí čl. 349, odstavce čtvrtého obch. zák., dle něhož jeho předpisy nic není změněno na zvláštních zákonech, jimiž pro jednotlivé druhy předmětů kratší lhůty jsou určeny. Takovým předpisem je právě § 933 obč. zák., stanovící pro žalobu, uplatňující nároky ze správy pro vady dobytka, ohledně nichž platí presumpční lhůta, 6 nedělní propadnou lhůtu, běžící od posledního dne lhůty presumpční, což dopadá právě pro tento případ, ježto pro tuberkulosu, kterou žaloba uplatňuje, platí právě dle min. nař. ze dne 10. listopadu 1916, čís. 384 ř. zák. presumpční lhůta 14 dnů. Měla tedy žaloba podána býti v 8 nedělích počítaje ode dne, kdy kráva byla převzata, tedy buď od 19. července neb od 21. července 1924, dle toho, zda převzata byla již na jatkách v Praze anebo zda platí za dobu odevzdání teprve převzetí její v Liberci po dojatí drahou, byla však podána teprve dne 16. listopadu 1924, tedy zhruba o 2 měsíce opožděně; а k této preklusi měl prvý soudce přes zmeškání žalovaného přihlížeti, ježto se k ní hledí z úřední povinnosti. Že 6nedělní lhůta §u 933 obč. zák. předepsaná při vadách dobytčích, musí platiti i při obchodech a spadá tedy pod cit. čl. 349, odstavec čtvrtý obch. zák., plyne jasně z jejího zákonodárného důvodu, neboť dána je proto, že při dobytčích vadách věc je vždy naléhavou a netrpí odkladu, tento důvod však dán jest zrovna tak dobře, jde-li o obchod jako jde-li o smlouvu pouze obecnoprávní.

Citace:

Čís. 5138. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 77-79.