Čís. 5597.

Pojištění u báňských bratrských pokladen (zákon ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n.).
Na pohledávky, příslušející pojištěnci dle zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n., mohou vésti exekuci pouze věřitelé, již dle zákona mají nárok na výživné vůči pojištěnci.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1925, R II 388/25.)
Soud prvé stolice povolil ku vydobytí peněžité pohledávky zemského fondu exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníka (horníka) proti revírní bratrské pokladně z nemocenského pojištění. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle ustanovení §u 88 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n., nesmí býti exekucí zabaveny a zajišťovacím úkonem stiženy pohledávky, příslušející dle tohoto zákona, pokud nejde o pohledávky výživného. Ježto nejde o pohledávky výživného, není navržená exekuce přípustná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Vymáhající strana nesprávně vykládá § 88 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n., který ustanovuje, že pro pohledávky výživného, které příslušejí podle zákona věřiteli, může býti vedena exekuce až do polovice zaopatřovacího platu (odbytného). Zákon má na mysli věřitele, kteří dle zákona mají nárok na výživné vůči povinnému. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje další ustanovení uvedeného §u, že dlužníku musí volně zůstati ročně 2 000 Kč, pokud nejde o nárok na výživu manželského nebo nemanželského dítěte. Nejde tedy v tomto případě o výživné ve smyslu tohoto §u, neboť vymáhající věřitelka žádá na povinném částečnou náhradu 340 Kč za to, že tento v slezském ústavě pro léčení nervových chorob byl zaopatřen od 27. září do 10. listopadu 1924, tedy nikoli ze zákona.

Citace:

Čís. 5597. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 902-903.