Čís. 5507.

Povolena-li exekuce vyklizením »na ohlášení«, nájemce však před uplynutím vyklizovací lhůty zažádal o odklad exekuce a exekuční soud se usnesl, že o výkonu exekučního vyklizení bude rozhodnuto až po vyřízení návrhu na odklad, běží lhůta §u 575 c. ř. s. ode dne, kdy návrh na odklad exekuce byl právoplatně zamítnut.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1925, Rv I 1845/25.)
Usnesením ze dne 19. listopadu 1924 povolena byla žalovaným proti žalobci na základě usnesení ze dne 24. dubna 1924 exekuce na přihlášení vyklizením místností. Žalobce měl vykliditi místnosti do 14. listopadu 1924. Žalobce tvrdí, že si měli žalovaní, vymáhající vyklizení exekucí na přihlášku, vymoci ve lhůtě 14denní, počínající dnem, stanoveným v právoplatném výpovědním usnesení, nejen povolení exekuce, nýbrž žádati i za její výkon. Poněvadž tak neučinili, nastalo prý obnovení nájemního poměru. Navrhl proto žalobce, by bylo uznáno právem, že nárok žalovaných z usnesení ze dne 24. dubna 1924 zanikl. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka vytýká nesprávné právní posouzení proto, že odvolací soud neuznal, že nájem byl obnoven a že vykonatelné usnesení o výpovědi ke 14. listopadu 1924 pozbylo platnosti přes to, že žalovaní, ač navrhli v poslední den vyklizovací lhůty (dne 14. listopadu 1924) exekuci vyklizovací na přihlášku, nepřihlásili se ve 14denní lhůtě po uplynutí vyklizovací lhůty k výkonu exekuce. Dále míní dovolatelka, že je nesprávným úsudek odvolacího soudu o preklusi žaloby z toho důvodu, že neuplatnila nynější námitky proti exekučnímu nároku v dřívějším oposičním sporu proti téže exekuci a to proto, že žalobkyně nevěděla a věděti nemohla, že nebyla podána přihláška o výkon exekuce. V §u 1114 obč. zák. se stanoví, že nájem se obnovuje mlčky, když pronajímatel po uplynutí lhůty nájmu nechal nájemníka dále předmětu najatého užívati, a v §u 569 c. ř. s., že skončený nájem obnovuje se mlčky nepodáním žaloby ve 14denní lhůtě po skončení nájmu. Obnova nájmu je tedy následkem nečinnosti pronajímatelovy. Nečinnost ta však předpokládá, že pronajímatel činným býti mohl. § 575 c. ř. s. ustanovuje v třetím odstavci dále v důsledku oněch zásad, že výpovědi, příkazy k odevzdání předmětu najatého a rozsudky na odevzdání nebo převzetí pozbývají platnosti, nepodá-li se ve čtrnácti dnech návrh na exekuci vyklizením nebo převzetím. Je tedy i zde okolnost, že exekuční titul pozbyl platnosti toliko následkem nečinnosti pronajímatelovy. Předpokládá-li se tedy i tu pro obnovu nájmu a pozbytí exekučního titulu platnosti nečinnost, vyžaduje to, by pronajímatel nebyl nucen mlčeti a býti nečinným, nebo-li, by mohl s výsledkem o vyklizení zakročiti. Nemůže-li to učiniti, nelze v jeho nečinnosti spatřovati svolení k obnově nájmu. Je-li tedy důsledkem odkladu exekuce její výkon nemožným, nelze v nepřihlášení se k výkonu shledati nečinnost, jakou žádá zákon. Žalovaní nemohli zakročiti o výkon vyklizení, ačkoliv ve lhůtě §u 575 c. ř. s. podali návrh na exekuci vyklizovací, a přihlásiti se k výkonu exekuce, ježto žalobkyně již před uplynutím vyklizovací lhůty dne 13. listopadu 1924 navrhla odklad exekuce dle zákona z 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. a exekuční soud se usnesl, že o výkonu exekučního vyklizení bude rozhodnuto až po vyřízení návrhu na odklad. Následkem tohoto usnesení bylo by bývalo hlášení se o výkon exekuce beze všeho účinku a proto do vyřízení návrhu na odklad nelze nepodání přihlášky k výkonu považovati za mlčení pronajimatelovo ve smyslu §u 575 c. ř. s. Povolení exekuce vyklizovací bylo žalovaným doručeno teprve dne 20. ledna 1925, a to poté, když byl návrh na odklad exekuce usnesením rekursního soudu ze dne 14. ledna 1925 právoplatně zamítnut. Žalovaní zakročili však 21. ledna 1925 o vyklizení, přihlásivše se k výkonu exekuce, a učinili to tedy ve 14denní lhůtě od té doby, kdy tak učiniti mohli. Proto se přihlásili k výkonu exekuce ještě včas, a exekuční titul na vyklizení nepozbyl platnosti jejich nečinností. Uvedeným zásadám neodporují nálezy tohoto nejvyššího soudu, uveřejněné pod čís. 1663 a 2551 Sb. n. s., jak míní dovolatelka. Tam se jednalo o případy jiné, v kterých vymáhající věřitel (pronajímatel) mohl s účinkem k výkonu exekuce vyklizovací se přihlásiti, ale přes to toho neučinil, dav takto na jevo, že v nájmu zatím pokračovat hodlá, a ponechal tedy nájemce v nejistotě. Tomu však není tak v případě sporném, ježto žalovaní se již při jednání o návrhu na odklad exekuce odkladu bránili, takže žalobkyni muselo býti zřejmo, že žalovaní v nájmu pokračovat nechtějí.

Citace:

Čís. 5507. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 725-727.