Čís. 5235.

Vede-li se exekuce vnucenou správou závodů továrních, dlužno dříve vydati zákaz dle §u 331 ex. ř., by se povinný zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení). Zákaz ten nelze nahraditi zákazem, by nenakládal s užitky závodu dle §u 99 ex. ř.
Dříve, než se rozhodne o zpeněžení zabaveného práva, jest slyšeti dlužníka i vymáhajícího věřitele (druhý odstavec §u 331 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 25. srpna 1925, R II 236/25.) Soud prvé stolice povoliv exekuci vnucenou správou továrního podniku, přikázal dlužníku, by se zdržel jakéhokoliv nakládání s užitky, postiženými vnucenou správou. Od výslechu dlužníka bylo upuštěno pro nebezpečí v prodlení. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: S napadeným usnesením nelze souhlasiti. Vede-li se (jako v tomto případě) exekuce na závody tovární (§ 341 ex. ř.), musí dříve býti vydán zákaz, by se povinný zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení) § 331 ex. ř. (srv. plenissimární rozhodnutí ze dne 25. června 1912, čís. pres. 432/11 knih. jud. čís. 198, úřední sbírka čís. 1416). Dle §u 331 odstavec druhý ex. ř. má exekuční soud, než rozhodne o způsobu zpeněžení zabaveného práva, dlužníka slyšeti. V těchto bodech nevyhovuje napadené usnesení. Exekuce nebyla zahájena »zabavením« a dlužník nebyl slyšen před povolením správy závodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka uznává sama správným názor rekursního soudu, že exekuce na tovární podnik, jehož vnucenou správu navrhla, měla býti zahájena vydáním zákazu podle §u 331 ex. ř.
(zabavením podniku), ale tvrdí, že se tak stalo, že ona sama v exekučním návrhu vydání tohoto zákazu výslovně navrhla a že zrušené usnesení prvního soudu jej také obsahuje. Tato tvrzení jsou v rozporu se spisy. V exekučním návrhu není o vydání zákazu zmínky. Ovšem nebylo jí ani třeba, neboť v návrhu na vnucenou správu továrního závodu jest mlčky zahrnut již i návrh na jeho zabavení dle §u 331 ex. ř., jež není samostatným exekučním prostředkem, nýbrž jen nutným přípravným krokem pro vlastní exekuci. Zrušené usnesení prvního soudu obsahuje sice zákaz, aby dlužníci nenakládali s užitky závodu, tedy zákaz dle §u 99 ex. ř., jenž jest jen důsledkem povolené již vnucené správy, nemůže však nahraditi zákaz dle §u 331 ex. ř., který se vztahuje na nakládání se závodem samým a musí povolení vnucené správy předcházeti. Jelikož dle §§ 331, 334, 340 a 341 exekuční řád pokládá vnucenou správu továrního podniku pouze za jeden ze dvou možných způsobů zpeněžení práv, povolením exekuce vymáhajícímu věřiteli přiznaných a nelze o ní dle §u 331 druhý odstavec ex. ř. rozhodnouti bez výslechu dlužníka, a vymáhajícího věřitele, kdežto vlastní povolení exekuce, rozhodující o pořadí jednotlivých vymáhajících věřitelů, musí se dle §u 3 odstavec druhý ex. ř. státi bez jakéhokoliv jednání a výslechu, bylo na prvním soudu, by rozhodl předem zásadně o povolení exekuce na tovární závod jeho zabavením dle §u 331 ex. ř., a nařídil současně rok k výslechu obou stran za účelem dalšího rozhodnutí o navrhovaném provedení exekuce vnucenou správou. Povolení navržené vnucené správy bez výslechu stran příčí se příkazu zákona, jenž nepřipouští a vzhledem k předcházejícímu zabavení nepotřebuje výjimek, a má za účel, aby soudce již při povolování vnucené správy mohl posouditi, zdali tento zpravidla povážlivý způsob vedení exekuce jest hospodářsky vůbec možným a proveditelným, jmenovitě, zda není tu překážek dle §§ 129 druhý odstavec a §u 39 čís 8 ex. ř.

Citace:

Čís. 5235. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 241-243.