Čís. 5520.

Spory ze smlouvy služební jsou spory feriálními (§ 224 čís. 5 c. ř. s.) bez rozdílu, zda jde o zřízence vyšší, či nižší.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1925, Rv I 1757/25.)
Ve sporu obchodního pomocníka proti zaměstnavateli o služební požitky odmítl Nejvyšší soud žalobcovo dovolání.
Důvody:
Žalobce opírá žalobní žádání o tvrzení, že byl žalovaným ustanoven za obchodvedoucího v jeho pobočném obchodě za úplatu 8%—10% z obratu v tomto obchodě a volný byt, že byla umluvena půlroční výpověď vždy jen 1. ledna a 1. července, že však ho žalovaný propustil bezdůvodně 19. ledna 1924 a že proto jest povinen, zaplatiti mu úplatu za dobu do 31. prosince 1924, náhradu za byt pro tutéž dobu a náklady stěhovací. Soud prvé stolice vyslovil právní názor, že smlouva mezi stranami jest smlouvou služební a že jest žalobce pokládati za obchodního pomocníka. V odvolání uplatňoval žalobce nesprávné právní posouzení věci jen potud, pokud šlo o právní názor soudu prvé stolice, že byly zde podstatné důvody, opravňující žalovaného dle §u 27 zák. o obch. pom., propustiti žalobce ze služby bez výpovědi. Proti právní kvalifikaci smlouvy soudem prvé stolice nebylo v odvolání brojeno. Tím byla tato otázka právoplatně vyřešena, ježto odvolací soud mohl rozsudek prvého soudu přezkoumati sice v rámci odvolacích návrhů, ale jen v rozsahu a dosahu odvolacích důvodů. Proto dlužno vycházeti z toho, že tu jde o spor ze smlouvy služební. Tyto spory jsou dle §u 224 čís. 5 c. ř. s. věcmi feriálními, bez rozdílu, zda jde o zřízence vyšší či nižší. Ve věcech feriálních počíná a běží dle §u 225 c. ř. s. lhůta k dovolání i za soudních prázdnin. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen 13. srpna 1925, dovolání bylo podáno teprve 8. září 1925. Jest tedy opožděné a bylo je dle §u 474 druhý odstavec a 513 c. ř. s. jako takové odmítnouti, když tak dle §u 507 prvý odstavec c. ř. s. neučinil již první soud.

Citace:

Čís. 5520. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 748-749.