Čís. 5227.

Práva třetích osob k předmětům prozatímním opatřením postiženým nelze uplatniti odporem, nýbrž sporem. Uplatniti je přísluší výlučně osobě oprávněné, nikoliv odpůrci navrhovatelovu.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1925, R I 704/25.)
K odporu odpůrkyně navrhovatelů prozatímního opatření zrušil soud prvé stolice prozatímní opatření zákazem zcizení a zasta- vení bytového zařízení, maje za to, že prozatímní opatření stalo se bezpředmětným, ježto v době doručení soudního zákazu vlastnicí bytového zařízení nebyla již odpůrkyně, nýbrž osoba třetí. Rekursní soud zamítl odpor. Důvody: Rekursní soud nesdílí náhledu prvého soudu. Práva třetích osob k předmětům, postiženým prozatimným opatřením, nelze vůbec uplatniti odporem. Práva tato, ať již jde o právo vlastnické neb jiné právo, jež prozatímně opatření činí nepřípustným, dlužno naopak uplatniti pouze sporem, neboť v řízení nesporném otázky sem spadající řešiti nelze. Uplatnění jich přísluší výlučně osobě oprávněné, nikoli odpůrci. Jakých právních prostředků lze k tomu užiti, zákon sice výslovně neuvádí, avšak důsledkem ustanovení §u 402 ex. ř. dlužno za přípustné prohlásiti všechny prostředky, jež přiznává zákon třetím osobám proti exekucím, do jich práv sahajícím. Tedy zejména i žalobu dle obdoby §u 37 ex. ř. Uplatnění těchto práv odporem bylo by tudíž pochybeno a odpor, o tento důvod opřený, i když požadavku určitosti bylo plně vyhověno (»její bytové zařízení v B. se nalézající«) slušelo zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka míní, že založila svůj odpor proti zatimnému opatření na skutečnosti, že prodejem věcí, jichž se týká prozatímní opatření, třetí osobě a nabytím vlastnictví ku věcem těm třetí osobou odňata byla vůbec půda navrhovatelovým údajům, dále, protože prozatímní opatření, proti ní povolené, ukládá jí za tohoto stavu nesplnitelné povinnosti, když, byvši bezelstnou, prodala ony věci třetí osobě, kterou nemůže donutiti, by něco zařídila, aby soudní zákaz jí daný byl odstraněn. Z toho dovozuje, že jest podle §u 397 ex. ř. oprávněna tuto uvedené skutečnosti uplatniti odporem, že v řízení o odporu jest vyříditi nejen otázky procesní, nýbrž i hmotněprávní, že jest tedy také vzíti zřetel na hmotněprávní předpoklad povolení prozatímního opatření, totiž, zda dosud trvá její vlastnictví k věcem, prozatímním opatřením postiženým, a když zaniklo toto vlastnictví, že navrhovatelova žádost postrádá hmotněprávního podkladu, nemá náležitostí v §u 54 odstavec třetí ex. ř. uvedených a ze proto musí býti prozatímní opatření zrušeno. Těmito vývody není vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění rekursního usnesení. Podle §u 398 prvý odstavec ex. ř. vztahuje se jednání o odporu proti prozatímnímu opatření na řešení dvou otázek: zda jest povolené prozatímní opatření přípustné a zda jest přiměřené. V této věci otázka přiměřenosti vůbec nepřichází v úvahu, jde tedy jen o to, zda jest povolené prozatímní opatření přípustné. Jako důvod jeho nepřípustnosti uváděla stěžovatelka vlastnické právo třetích osob. Vlastnické právo jest sice právo, které podle §§ 37 a 402 ex. ř. činí prozatímní opatření nepřípustným, když přísluší třetím osobám, ale stěžovatelka, nejsouc vlastnicí, nemůže ho žalobou z důvodu §§ 367 a 369 obč. zák. uplatňovati. Tím méně může tak učiniti odporem v řízení podle §u 398 ex. ř. Ze hmotněprávních důvodů, na které se zejména odvolává, není k tomu oprávněna, poněvadž tak může učiniti pouze vlastník věcí a může tak učiniti pouze žalobou, z formálněprávních důvodů nemůže tak učiniti, poněvadž zákon, jehož předpisy jsou velící, předpisy §§ 37 a 402 ex. ř. nařizuje uplatnění tohoto práva pouze žalobou, vylučuje jiný způsob uplatňování.

Citace:

Čís. 5227. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 232-234.