Čís. 5452.

Význam doložky v objednacím listu: »při zaplacení protiúčtem«.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1925, Rv I 1372/25.)
Žalobu o zaplacení kupní ceny za dodané zboží procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o otázku, jaký význam má doložka »při zaplacení protiúčtem«, obsažená v objednacím listu ze dne 22. ledna 1924. Lze souhlasiti s dovoláním, že doložka tato, určující způsob placení, byla míněna jako »výhoda« pro žalovanou a že sluší jí tedy rozuměti tak, že žalobkyně měla se spokojiti s placením ve zboží a že neměla býti oprávněna žádati na žalovaném zaplacení hotovými. Avšak i tuto doložku jako součást smlouvy sluší vykládati podle zvyklosti poctivých styků (§ 914 obč. zák.) a nelze proto přikládati jí význam, že platiti má za všech okolností, najmě i tehdy, když žalovaná, jak netoliko tvrzeno žalobkyní, nýbrž zjištěno odvolacím soudem, placení ve zboží opětně odepřela a když odepření toto bylo bezdůvodné, jak plyne z toho, že žalovaná za sporu zažalovaný dluh zásadně uznala. Opačný výklad příčil by se veškerému právnímu citu a nelze proto za to míti, že by odpovídal vůlí stran, obchodníků (čl. 278 obch. zák.), o jejichž jednání se předpokládá, že se řídí zásadou víry a věrnosti. Dovolací soud schvaluje proto právní názor odvolacího soudu, že žalovaná za zjištěného stavu věci nemůže se dovolávati výhody, která podle toho, co uvedeno, poskytnuta jí byla za předpokladu, že povinnosti své zavčas splní, neboť v obchodním životě není obvyklo poskytovati výhody dlužníkům liknavým anebo dokonce takovým, kteří bezdůvodně odepírají plnění.

Citace:

Čís. 5478. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 672-673.