Čís. 5154.

Předložení podatky a potvrzení žádosti, by zavedeno bylo pátrání po zásilce, jsou podstatnou formalitou poptávacího řízení po zásilce v poštovní dopravě.
(Rozh. ze dne 25. června 1925, Rv I 852/25.) Žalobce podal dne 24. září 1920 u poštovního úřadu větší počet balíků. Ježto několik balíků příjemce nedošlo, zahájil žalobce as 10 dnů po odeslání balíků u pošty poptávací řízení a konečně dne 9. listopadu 1921 zásilky reklamoval. Byv dne 7. prosince 1921 o výsledku reklamace vyrozuměn, žádal žalobce dne 16. prosince 1921 ředitelství pošt o náhradu, kterážto žádost byla zamítnuta. Napotomní žalobě na erár o náhradu škody bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Pokud se týče nesprávného posouzení právního, spatřuje je odvolatel v tom, že soud procesní v rozporu s ustanovením §§ 178 a 216 pošt. řádu ze dne 24. září 1916, čís. 317 ř. zák. má za to, že žalobce zahájil včas poptávací řízení a že nárok z ručení proti poště vznesený byl uplatněn v reklamační lhůtě šestiměsíční a tedy v době podání žaloby nebyl uhaslým. Leč právní posouzení soudu procesního jest zcela správné. Odvolatel vychází z mylného stanoviska, že poptávací řízení jest teprve tehdy platně zahájeno, když odesílatel zásilky se může vykázati podací stvrzenkou, na které poštovní úřad potvrdil projevenou žádost a připojil otisk denního razítka a vybral poplatek poptávací. Avšak tento předpis jest pouze rázu administračního a manipulačního, tedy čistě evidenčního, nemá však povahu předpisu materielně donucovacího, která by musela dojíti docela jiného výrazu v doslovu příslušných §§. Ze slova »potvrdí« v §u 178 pošt. dopr. ř. lze jen vyvoditi, že poštovní úřad má potvrditi, že bylo po zásilce pátráno, není však tím vyslovena ani naznačena sankce pro případ, že potvrzení to poštovní úřad opomene přičiniti. Pro opomenutí takové nemůže býti strana na svých právech zkrácena.
Nejvyšší soud žalobu zamítl
Důvody:
§ 178 1 a) pošt. řádu stanoví, že odesílatel jest oprávněn žádati, by se po správném dodání zásilky pátralo poptávacím listem, a že poštovnímu úřadu, u něhož se žádost učiní, dlužno poukázati podatku a udati přesnou adresu zásilky, jakož i, že poštovní úřad potvrdí na podatce podání žádosti a připojí otisk místního a denního razítka. V odstavci 1 b) pak se stanoví, že, byla-li žádost bezprostředně u poštovního ředitelství vznesena, platí za podanou toho dne, který je vyznačen v příchodním razítku. Jest otázka, je-li toto imperativně nařízené předložení podatky a potvrzení žádosti formalitou podstatnou či nepodstatnou, o kterémž rozdílu pro úkony justičního práva srovnati dlužno předpisy §u 2 čís. 10 nesp. pat. a §u 89 jedn. řádu. Kdyby byla nepodstatnou, měly by nižší stolice pravdu, když první soud ji přehlíží a druhy má za to, že její nezachování straně neškodí. Ale v tom právě jim za pravdu dáti nelze a sluší naopak formalitu tuto pokládati za podstatnou. Účinky žádosti za pátrání jsou totiž rozhodný pro nárok strany na náhradu v tom směru, že se propadná šestiměsíční lhůta §u 216 čís. 2 pošt. řádu po dobu poptávacího řízení staví, je tedy třeba, aby způsobem bezpečným a plný důkaz tvořícím zachycen byl den jejího podání, ku kterémuž účeli zákon nařizuje, aby se podatka předložila, žádost na předložené podatce potvrdila a denní razítko přitisklo, pokud se týče při podání u ředitelství aby žádost obdržela otisk razítka příchodního. Zákon zřejmě nechce, aby důkaz včasnosti žádosti a tudíž v konci konců ručební povinnost eráru závisely od tak vratkých průvodů, jako jsou výsledky výslechů svědeckých po delší době, a má v tom úplně pravdu. To ale nebylo žalobcem vůbec ani tvrzeno, neřku-li prokázáno, že při podání žádosti o pátrání předložil podatku a že mu na podatce byla žádost ta potvrzena úředním písemním záznamem, naopak líčil jen, jakož i jeho svědci, že je posílal a oni se chodili poptávat, aniž by kdo ve výpovědi své o řečené formalitě i jen zmínku byl učinil. Také odvolací soud vychází ze skutečnosti, že formalita splněna nebyla a jen to omlouvá právní nepodstatností její. Poněvadž tedy zákonné poptávací řízení zavedeno nebylo — a jen od žalobce to záviselo, by bylo zavedeno, nezavedení tedy on sám si přičísti musí —
nestavil se běh propadné lhůty §u 216 čís. 2 pošt. řádu, byl tento nárok 6 měsíců po podání zásilky, jež se stalo dne 24. září 1920, tedy 24. března 1921 již vyloučen a nemohly žádné pozdější úkony, byť až na opožděnost řádné, jej již vzkřísiti.

Citace:

Čís. 5154. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 107-109.