Čís. 5423.

Nelze mimo případy, v zákoně uvedené, knihovně poznamenati obmezení, zakládající se na obligačním závazku (na př. závazek, že vlastník nemovitosti za sebe a své právní nástupce se vzdává námitek proti případnému rozšíření vodního práva).
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1925, R I 847/25.)
Městská obec P. navrhla, by byla povolena na mlýnské usedlosti čp. 10 při vlastnickém právu Rudolfa В-a knihovní poznámka, že Rudolf B. za sebe a své právní nástupce ve vlastnictví vodního oprávnění, spojeného s mlýnem čp. 10 se vzdává námitek proti eventuelnímu rozšíření vodního oprávnění, které městské obci P. přísluší. Soud prvé stolice knihovní poznámku povolil, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Poněvadž se žádá o povolení knihovní poznámky, bylo zkoumati, zda jsou tu vůbec zákonné předpoklady pro její povolení. Otázku tuto bylo zodpověděti záporně. Zákon knihovní připouští dle §u 20 poznámky dvojího druhu, jednak za účelem vyznačení takových osobních poměrů, které mají za předmět disposiční právo vlastníka nebo věřitele hypotekárního. Poznámky skupiny druhé směřují k založení určitých, dle předpisů zákona knihovního a soudního řádu s nimi spojených účinků. Poznámku navrhovanou nelze však zařaditi ani pod tu ani pod onu skupinu. Pokud jde o onu skupinu, má zákon knihovní na mysli především vyznačení takových poměrů, které jsou důležitý ku zjištění osobní totožnosti vlastníka nebo hypotekárního věřitele jako na příklad změna jména, zejména provdáním, pak oněch skutečností, jež disposici vlastníka nebo hypotekárního věřitele obmezují, jako na příklad uvalení opatrovnictví, úpadku a pod. Do této skupiny navrhovanou poznámku však zařaditi nelze, neboť nemá za účel ani, vyznačiti určitý osobní poměr vlastníka, a rovněž nesleduje účel, by se jí vyznačilo obmezení disposiční, vyplývající z osobních vlastností vlastníka nebo hypotekárního věřitele. Podle obsahu listiny a návrhu knihovního má poznámka navrhovaná za účel vyjádřiti a vyznačiti jistou povinnost, kterou vlastník věci na se vzal oproti třetí osobě a která jeví se tudíž jako závazek, jenž v knize pozemkové může býti proto zapsán na listu závad, jako vklad nebo záznam. Nelze jej však nikdy pokládati za takový stav, který má za účel vyznačiti totožnost osobní nebo takové okolnosti, jež z osobních vlastností obmezují disposiční právo vlastníka nebo hypotekárního věřitele. Tím méně lze odůvodniti navrhovanou poznámku druhým odstavcem §u 20 zákona knihovního, neboť nelze ji opříti o některý předpis zákona knihovního, soudního nebo exekučního řádu nebo některého zákona zvláštního. Poznámka navrhovaná jest tudíž dle zákona již sama o sobě nepřípustná. Avšak nehledě k tomu, jest závazek dle předložené listiny Rudolfem B-em převzatý nejasný a neurčitý a nelze proto vůbec ani zjistiti, jaké to rozšíření vodního práva, o něž se jedná, má býti, v čem má spočívati a jak dalece má sahati. Prohlášení to nemůže býti proto dle §u 869 obč. zák. pouhým projevem vůle stran, a jest také již z toho důvodu neplatné, a nemůže proto býti základem pro povolení navrhovaného knihovního zápisu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest ovšem správné, že případy vyznačení osobních poměrů knihovní poznámkou ve smyslu §u 20 a) knih. zák. nejsou vyjmenovány výlučně. Avšak poznámky toho druhu nesmějí sloužiti k účelům knihovního vyznačení poměrů čistě obligační povahy vůbec, poněvadž by se tím obcházel výslovný předpis §u 9 knih. zák., že jen věcná práva a břemena a dále jen ještě taková obmezení ze soukromoprávních úmluv mohou býti předmětem knihovního zápisu, jež zákon výslovně připouští (právo koupě zpáteční a předkupní, právo nájemní a pachtovní). Proto jen osobní poměry, zejména pokud mají za účinek obmezení majetkové správy, mohou se v pozemkové knize vyznačiti ve formě poznámky, nikoli však obmezení, jež se zakládají na obligačním závazku, jak tomu jest v tomto případě. Stěžovatelka zažádala o knihovní poznamenání závazku dle zvláštního prohlášení, že nynější vlastník mlýna čp. 10 za sebe a své právní nástupce se vzdává námitek proti případnému rozšíření vodního oprávnění, které městské obci v P. přísluší. Avšak nelze takový obligační závazek knihovně poznamenati a takovým knihovním vyznačením propůjčovati mu povahu věcného obmezení (srv. obdobné rozh. čís. 1599 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 5423. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 581-583.