Čís. 5121.

Doložkou na faktuře: »Splatno v X. per comptant. Obě strany se podrobují výlučně soudní pravomoci v X.« není založeno sudiště dle §u 88, druhý odstavec, j. n.
(Rozh. ze dne 16. června 1925, R I 534/25.)
Místní příslušnost okresního soudu v Teplicích-Šanově opíral žalobce o fakturní doložku (§ 88, odstavec druhý j. n.) tohoto znění: »Splatno v Teplicích-Šanově per comptant. — Obě strany podrobují se výlučné soudní pravomoci v Teplicích-Šanově. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud námitku zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Faktura, o kterou jde, má dva záznamy: »Splatno v Teplicích-Šanově per comptant. — Obě strany podrobují se výlučné soudní pravomoci v Teplicích-Šanově«. Rekursní soud uznal, že tím bylo založeno fakturní sudiště podle §u 88, odstavec druhý j. n., poněvadž obě ony věty vedle sebe dlužno posuzovati vespolek, a poněvadž z nich vychází na jevo, že placení mělo se státi v Teplicích-Šanově, kde i žaloby z tohoto obchodu mohly býti podány. Tohoto názoru rekursního soudu nelze sdíleti. Předpis §u 88, odstavec druhý, j. n. jest velícím, rozšiřujícího výkladu nedopouštějícím předpisem. Mluví o jedné, nemluví o několika doložkách. Nejde v tomto případě o jednu doložku, nýbrž jde o dvě samostatné doložky. Tomuto poznatku, poněvadž zřetelně správnému, neubránil se ani rekursní soud, uvažovav, zda druhou větou nebyla založena příslušnost podle §u 104 j. n., ale když pak, arci se správným poukazem k tomu, že podle žaloby žalobkyně neopírala se o příslušnost podle §u 104 j. n., uznal správně, že doložkou tou příslušnost podle §u 104 j. n. nebyla založena. Proto nemohou býti obě samostatné, ale také rozlišné doložky, pojímány jako celek, nesmějí býti posuzovány jako jiná forma v §u 88 odstavec druhý j. n. uvedeného doslovu fakturní doložky, vyjadřující podle názoru rekursního soudu jasně úmysl založiti tím sudiště podle §u 88 odstavec druhý j. n., nýbrž musí býti uváženo, že jde v tomto předpisu o doložku velmi přesného a nepozměnitelného doslovu, jak tomu svědčí nejen zákon, nýbrž i prameny.

Citace:

Čís. 5121. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 53-54.