Čís. 5305.

Vésti exekuci na základě platebního rozkazu ve smyslu §§ 5 a 8 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n. jest oprávněn vnucený likvidátor, nikoliv družstvo.
(Rozh. ze dne 23. září 1925, R I 815/25.)
Platebním příkazem bylo nařízeno Vilému W-ovi zaplatiti 6 521 Kč na účet vnuceného likvidátora, ustanoveného Nákupnímu a prodejnímu družstvu československých přádelen bavlny, zapsanému společenstvu s r. o. Na základě platebního příkazu domáhalo se Nákupní a prodejní družstvo povolení exekuce proti Vilému W-ovi. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle platebního příkazu, který jest v tomto případě exekučním titulem, bylo povinné straně uloženo platiti na účet vnuceného likvidátora. O povolení exekuce nežádá však vnucený likvidátor, nýbrž nákupní a prodejní družstvo čsl. přádelen bavlny, zapsané společenstvo s r. o. v likvidaci a také toto, nikoliv však vnucený likvidátor, podepsalo plnou moc právního zástupce. Podle §u 9 ex. ř. bylo tudíž nástup- nictví družstva v oprávnění likvidátora prokázati veřejnými aneb veřejně ověřenými listinami, a, nestalo-li se tak, jako v tomto případě, bylo návrh na povolení exekuce zamítnouti. Podotknouti jest, že nebylo povinností soudce, by si sám obstaral doklad o tom, zda pohledávka vnuceného likvidátora nepřešla opět na společenstvo. Vždyť tento přechod oprávnění jednak nebyl ani v návrhu výslovně tvrzen, jednak §§ 3 a 55 ex. ř. zakazují při návrhu na povolení exekuce konati předběžné šetření a vyžadovati od úřadu nebo stran potřebné listiny, vyjmouc případy výslovně v zákoně uvedené, které zde nepřicházejí v úvahu. (Rozh. nejv. soudu ze dne 5. prosince 1922, R I 1278/22, sb. n. s. čís. 2066).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mínění vymáhající věřitelky, že doložkou na ukládacím platebním rozkaze, dle níž jest platiti u Zemské banky na účet vnuceného likvidátora, označeno jest pouze místo platební, nelze přisvědčiti. Místem platebním jest Zemská banka; dalším ustanovením, že jest platiti na účet vnuceného likvidátora, jest však označena osoba z exekučního titulu oprávněná. Dle §u 1 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 sb. z. a n. jest vnucený likvidátor veřejným orgánem, jemuž dle §u 5 jest propůjčeno právo, neuhrazený schodek z obchodů družstva s bavlnou a přízí, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku, rozvrhnouti na osoby k jeho uhrazení povinné a uložiti jim placení částek na ně připadajících platebními příkazy, jež jsou exekučními tituly. Není v zákoně uvedeno, že družstvo jest oprávněno, na základě platebních rozkazů, vnuceným likvidátorem vydaných, vymáhati zaplacení rozvržených částek. V platebním rozkaze jest dlužníku uloženo, zaplatiti na účet vnuceného likvidátora. V zákoně není také uvedeno, že rozvržené částky jest odvésti družstvu; dle §u 8 poslední odstavec jest peníze, které na základě rozvrhu neuhrazeného schodku se sejdou, odvésti Bankovnímu úřadu ministerstva financí na úhradu úvěru státem zaručeného. Za osobu oprávněnou z exekučního titulu lze tudíž pokládati jen vnuceného likvidátora, nikoliv družstvo.

Citace:

Čís. 5305. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 369-370.