Čís. 5214.

»Odepřením« jest i složení úřadu rozsudím. Strany mohou tu voliti mezi jmenováním nového rozsudího a neplatností rozhodčí smlouvy. Rozhodla-li se jedna strana pro neplatnost, nemůže ani ona ani její odpůrce žádati za jmenování nového rozsudího.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1925, R I 606 25.)
Otto T. navrhl, by byla prohlášena bezúčinnou rozhodčí smlouva mezi ním a Antonínem J-em, ježto rozhodčí, jmenovaný Antonínem J-em, odpírá (nepatřičně oddaluje) výkon povinností, jež jako rozhodčí byl převzal a že se důsledkem toho druhý rozhodčí, jmenovaný navrhovatelem, svého úřadu vzdal. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud prohlásil smlouvu o rozsudím za bezúčinnou. Důvody: Jisto jest, že navrhovatelem jmenovaný rozsudí Antonín A. oznámil právnímu zástupci Ottona T-а dopisem ze dne 28. března 1925, že úřad rozhodčího soudce složil, a že Otto T. dne 1. dubna 1925 učinil návrh, aby po rozumu §u 583 čís. 2 c. ř. s. bylo vysloveno, že rozhodčí smlouva pozbývá platnosti. Návrhu tomu musí býti vyhověno, ježto rozsudí A. podle onoho dopisu odepřel plniti závazek z přijatého jmenování rozsudím, což podle §u 583 čís. 2 c. ř. s. stačí, by smlouva o rozsudím byla prohlášena bezúčinnou. Nerozhodno jest, z jakého důvodu složil A. úřad rozsudího, ježto nemůže býti stranami, žalobou a exekucí donucován, by své povinnosti splnil. Každá z obou stran muže však žádati, by smlouva rozhodčí byla prohlášena bezúčinnou. Pak ale nemůže ani ta, ani ona strana použiti práva §u 581 a 582 c. ř. s. a žádati, by jmenován byl nový rozhodce. Navrhovatel použil práva §u 583 čís. 2 c. ř. s. hned, jak zvěděl, že rozhodce A. svůj úřad složil, nemůže proto na místě A-а býti podle §u 581 a 582 c. ř. s. ustanoven jiný rozhodčí soudce, ježto Antonín J. se nezachoval podle těchto předpisů, namítnuv toliko proti návrhu T-ovu, že bude podán návrh, by za A-а podle §u 582 c. ř. s. byl ustanoven jiný rozsudí, což hledě k ustanovením §§ 581, 582 a 583 čís. 2 c. ř. s. nyní již připustiti nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V tom, že navrhovatelem jmenovaný rozsudí Antonín A. svůj úřad složil, jest spatřovati v §u 583 čís. 2 c. ř. s. uvedený případ »odepření výkonu závazků, jež převzal tím, že jmenování přijal«, neboť ve všeobecném znění »odepírá« zahrnuto jest jak trpné chování se rozsudího, tak i jeho výslovné prohlášení, že úřad skládá, bez ohledu na to, zda k tomu má důvody čili nic. Podstatným jest pouze, že rozsudí, jenž jmenování přijal, nechce plniti povinnosti, z toho vyplývající. Rozsudí, jenž převzal úřad, nemůže býti stranami žalobou a exekucí donucován ke splnění své povinnosti, ač jim ručí za veškeru škodu, způsobenou zaviněným odepřením neb oddalováním. Za to může každá z obou stran žádati, by rozhodčí smlouva byla prohlášena za bezúčinnou (§ 583 čís. 2, § 584 odstavec druhý c. ř. s.), nerozhodla-li se v případě, že rozsudí byl jmenován stranou nebo soudem (§§ 581, 582 c. ř. s.), pro návrh na jmenování jiného rozhodce. Neboť v tom případě, že rozsudí byl jmenován stranou nebo soudem a odepřel vykonávati své závazky, prohlašuje jednak § 581 c. ř. s. za přípustné, naléhati na jmenování nového rozsudího pod právními následky §u 582 c. ř. s., jednak stanoví § 583 čís. 2 c. ř. s., že v takovém případě může býti žádáno, by rozhodčí smlouva byla prohlášena za neplatnou. Z těchto zákonných ustanovení plyne, že strany mohou voliti mezi jmenováním rozsudího a neplatností rozhodčí smlouvy. Správnosti tohoto názoru svědčí také motivy k civilnímu řádu soudnímu str. 325, třebaže mluví výslovně jen o oddalování. Jakmile se jedna strana rozhodla pro to, by rozhodčí smlouva byla prohlášena za bezúčínnou, nemůže ani ona ani její odpůrce žádati jmenování nového rozhodce. Na tomto stanovisku stála důsledně judikatura býv. nejvyššího soudu ve Vídni (rozhodnutí ze dne 5. února 1908, čís. 16613, Nowak N. F. č. 1151, 01. U. N. F. čís. 4115 a ze dne 4. ledna 1910, R II 1134, Gl. U. N. F. čís. 4876) a stanovisko to zaujal také tento nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19. května 1925 R I 355/25 sb. n. s. čís. 5041. Neumann, jehož se stěžovatel dovolává, zastává rovněž na stránce 1412 svého komentáře názor, že stranám přísluší právo volby mezi neplatností rozhodčí smlouvy a postupem dle §§ 581 a 582 c. ř. s., když rozsudí, jmenovaný na základě kompromisu odepře plniti své závazky. Téhož názoru jest také Ott (Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního, díl třetí, stránka 287, 288). Navrhovatel, jehož rozsudí odepírá vykonávati převzatý úřad, rozhodl se proto, by rozhodčí smlouva byla prohlášena za bezúčínnou, a dle §u 583 čís. 2 c. ř. s. musí býti jeho návrhu vyhověno, když skutkové předpoklady pro to byly zjištěny. Navrhne-li jedna strana, by smlouva byla prohlášena za bezúčínnou, a druhá strana žádá, by byl jmenován nový rozsudí soudem, musí tento návrh jakožto slabší právo ustoupiti silnějšímu nároku na prohlášení smlouvy za bezúčinnou. To plyne z podstaty věci jakož i ze srovnání ustanovení §§ 581 a 583 c. ř. s. § 581 c. ř. s. prohlašuje totiž vyzvání ke jmenování nového rozhodčího za »přípustné«, § 583 c. ř. s., jednající o prohlášení rozhodčí smlouvy za bezúčinnou, stanoví kategoricky: »totéž má se státi «. Jest proto nerozhodno, kdy se stěžovatel dozvěděl o tom, že A. svůj úřad složil, nerozhodno jest, že to zvěděl, jak tvrdí, teprve po doručení předvolání k jednání o návrhu na bezúčinnost rozhodčí smlouvy a že po té (dne 8. dubna 1925) učinil u obchodního soudu v Praze návrh na ustanovení nového rozsudího.

Citace:

Čís. 5214. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 214-216.