Čís. 5540.

Nelze povoliti přeměnu společnosti s r. o. v družstvo dle zákona ze dne 10. prosince 1924, čís. 279 sb. z. a n., má-li dle stanov družstva býti jeho účelem také obchod cizími výrobky a námezdní zpracování neb čištěni cizí suroviny a mohou-li se státi členy družstva fysické osoby bez obmezení.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1925, R I 996/25.)
Rejstříkový soud zamítl žádost společnosti s r. o. o zápis zamýšlené přeměny v zapsané společenstvo s r. o. Důvody: Jediným společníkem společnosti s r. o. jest Družstvo hospodářských lihovarů pro prodej lihu, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, které dle stanov má býti také — alespoň prozatím — jediným členem obmýšleného nového společenstva. To však odporuje přímo vížícímu předpisu §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák , dle něhož předpisy tohoto zákona vztahují se pouze na sdružení neobmezeného počtu členů. Z tohoto ustanovení i z pojmu slova »společenstvo« plyne, že společenstvem nemůže býti útvar, který má jen jednoho člena. Dle §u 2 zákona čís. 279/24 nelze tedy zápis zamýšlené přeměny povoliti. Nebylo by však také možno, by na místo nynější společnosti s r. o. s jedním společníkem nastoupilo společenstvo s více členy, poněvadž by tím počet osob, které by jako společenstvo živnost provozovaly, byl zvýšen vůči nynějšímu stavu, kde provozuje živnost jen osoba jediná. Tím by byl tedy v podstatě změněn způsob i předmět provozu, což odporuje předpisu §u 1 zákona čís. 279/24. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o opovědí znovu rozhodl. Důvody Zamýšlená přeměna společnosti s ručením obmezeným ve výrobní a hospodářské společenstvo podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. může býti dle §u 2 zákona ze dne 10. prosince 1924, čís. 279 sb. z. a n. poznamenána v obchodním rejstříku jen, odpovídají-li stanovy družstva platným předpisům a bylo-li prokázáno, že usnesení společníků podle §u 1 zákona stalo se podle zákona neb podle smlouvy společenské. S těchto hledisek náleží soudu rejstříkovému zkoumati opověď zamýšlené přeměny společnosti s ručením obmezeným ve výdělkové a hospodářské družstvo. V tomto případě prokázala rekurentka, že usnesení o přeměně společnosti s r. o. ve výrobní a hospodářské družstvo stalo se jednomyslně, předložila také stanovy budoucího společenstva s ručením obmezeným a náleželo tedy jedině zkoumati rejstříkovému soudu, zda takto splnila opovídatelka podmínky §u 2 zákona. Soud rekursní nesdílí názor prvého soudu, že družstvo hospodářských lihovarů pro prodej lihu v Praze, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, má býti alespoň prozatím jediným členem obmýšleného nového společenstva, neboť to ze stanov nikterak neplyne, nýbrž § 6 stanov toliko stanoví, že dosavadní společník společnosti lihovar v P. společnost s ručením obmezeným převezme 300 podílů družstva, čímž však není vyloučeno, že nepřistoupí i další noví členové, jak to předvídají také §§ 3 a 6 stanov, které obsahují i ustanovení o nově přistupujících členech. Tím padá důvod, pro který opověď rekurentky byla zamítnuta.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekurentka vytýká, že rekursní soud neprávem nesdílí názor rejstříkového soudu, že Družstvo hospodářských lihovarů pro prodej líhu, za- psané společenstvo s r. o., má býti aspoň z počátku jediným členem nového společenstva, o jehož příští zápis jde, což jest prý patrno ze stanov. Než stěžovatelka přehlíží, že nové družstvo se posud neustavilo, že tedy není možno již nyní tvrditi, že členem jeho aspoň z počátku bude jen ono družstvo, zvláště, když stanovy nic takového nepraví, naopak s přistoupením dalších členů v §§ech 3 a 6 výslovně počítají. Rejstříkový soud neměl tedy toho času ani možnosti, přezkoumati skutečný stav budoucího družstva posud neexistujícího, a bylo mu jen dle §u 2 zákona ze dne 10. prosince 1924, čís. 279 sb. z. a n. uvažovati o tom, zda stanovy příštího družstva odpovídají platným předpisům a zda stalo se usnesení společníků společnosti s ručením obmezeným ve smyslu §u 1 cit. zák. po zákonu, nebo podle společenské smlouvy. Názoru rekursního soudu jest tudíž ve směru svrchu uvedeném přisvědčiti. Než přes to bylo vyhověti návrhu stěžovatelčinu na zamítnutí žádosti za poznámku zamýšlené přeměny v obchodním rejstříku a to z těchto důvodů: Jak již uvedeno, náleží rejstříkovému soudu, by mimo jiné zkoumal, zda stanovy budoucího družstva odpovídají platným předpisům a má býti jeho rozhodnutí, pokud by nabylo právní moci, nezvratitelným podkladem pro zápis příštího družstva (§ 4 zák. čís. 279/24). Nejvyšší soud shledává, že ustanovení §§ 1 a 3 stanov odporují vížícímu předpisu §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák potud, pokud má býti účelem družstva také obchod výrobky cizími a námezdní zpracování neb čištění líhu cizího (§ 1 stanov), a pokud se mohou státi členy družstva fysické osoby bez obmezení (§ 3 stanov), tedy, i když se nezabývají výrobou líhu. Dle těchto ustanovení neobmezuje se již činnost družstva jen na podporu výdělku neb hospodářství vlastních členů, což předpokládá § 1 zákona čís. 70/73 ř. zák., nýbrž společenstvo stává se sdružením ryze kapitalistickým, poněvadž zisku z činnosti jeho mohou býti účastny i osoby, výrobou líhu se nezabývající. Nevyhovují tudíž stanovy po této stránce základním zásadám, vyplývajícím z pojmu družstva, a měla býti opověď již z tohoto důvodu zamítnuta.

Citace:

Čís. 5540. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 783-785.