Čís. 5347.

Žalobu ve smyslu §u 37 ex. ř. lze podati pouze před provedením exekuce.
(Rozh. ze dne 7. října 1925, Rv I 847/25.)
Žaloba Bohumíra K-a, by byla zrušena exekuce vyklizením, povolená žalovaným proti Bohuslavu M-ovi, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zjištěním nižších soudu jest mezi stranami nesporno, že usnesením ze dne 7. listopadu 1923 byla straně žalované proti Bohuslavu M-ovi povolena exekuce vyklizením a odevzdáním krámu a že na základě tohoto povolení bylo vyklizení předsevzato, všechny věci byly vyklizeny a uloženy u speditéra a Bohuslav M. byl o tom zpraven vyrozuměním soudu ze 16. prosince 1923. Žaloba na zrušení exekuce byla podána dle podacího razítka dne 26. dubna 1924. Žalobu takovou však, jak patrno z jejího účelu, možno podati jedině před provedením exekuce, neboť dle §u 37 odstavec prvý ex. ř. čelí proti provedení exekuce a odstavec třetí téhož §u předpokládá výslovně, že se podává bud’ před početím, nebo po početí výkonu exekuce; po provedení exekuce nemá žaloba již účelu, jak vyplývá z toho, že učiněno opatření, by exekuce byla na žalobu odložena (§ 42 čís. 5, §§ 43—45), a z poslední věty §u 37 ex. ř., že po pravoplatném vyhovění žalobě jest exekuci zrušiti, což však není více možno, byla-li exekuce již provedena. Žalobu ve smyslu §u 37 ex. ř. lze tudíž podati pouze před provedením exekuce, by se neminula účelem, k němuž směřuje, a jeví se proto žaloba taková v tomto období exekučního řízení bezpředmětnou a byla následkem toho právem zamítnuta.

Citace:

Čís. 5347. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 435-435.