Čís. 5309.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
O výpovědi, dané před 1. dubnem 1925 z nájmu místností, na něž se dle §u 31 čís. 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. nevztahuje po tomto dni ochrana nájemců, lze i po 1. dubnu 1925 jednati pouze v řízení nesporném. Bylo-li přece o soudní výpovědi zavedeno řízení dle §u 571 a násl. c. ř. s., jest zmatečným (§ 477 čís. 6 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 23. září 1925, Rv I 1485/25.)
Dne 30. března 1925 dala žalující obec pachtýři obecního hostince mimosoudní výpověď. K námitkám pachtýře procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, odvolací soud výpověď zrušil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a výpověď odmítl.
Důvody:
Nesporno jest, že žalovaný má od žalobkyně v domě, který jest v jejím vlastnictví již od doby před 1. listopadem 1918, najaty hostinské místnosti na dobu do 30. září 1925 a že žalobkyně dala mu mimosoudní výpověď, jež byla žalovanému doručena dne 30. nebo 31. března 1925. Za doby platnosti zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n., to jest do 31. března 1925, mohla smlouva pronajímatelem býti vypovězena jen se svolením soudu, a bylo o tom, zda se výpověď připouští, dle §u 4 jednati výhradně v řízení mimosporném. V §u 31 čís. 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., jenž nabyl působnosti dnem 1. dubna 1925, bylo ustanoveno, že zákon se nevztahuje na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady neb obce, výpověď jest přípustná na základě právoplatného usnesení zastupitelstva. Dle tohoto ustanovení zanikají tudíž, ale teprve počínajíc 1. dubnem 1925 nájemní smlouvy ohledně zmíněných domů, uzavřené na určitou dobu, projitím času; počínajíc 1. dubnem 1925 jest při smlouvách na neurčitou dobu přípustná výpověď bez svolení soudu, a proti výpověděm, daným počínajíc dnem 1. dubna 1925 jsou přípustny námitky a jest o nich jednati v řízení dle §§ 571 a násl. c. ř. s. Ustanovení §u 31 čís. 3 nepůsobí však zpět, dle zásady §u 5 obč. zák. nemá tudíž na výpovědi ze smluv týkajících se domů uvedených v §u 31 čís. 3, jež byly dány před 1. dubnem 1925, žádného vlivu. Jelikož zákon neobsahuje přechodného ustanovení, plyne z toho, že o návrzích na svolení k výpovědi, jež byly podány za platnosti zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. a o nichž nebylo do 1. dubna 1925 právoplatně rozhodnuto, bylo lze i po 1. dubnu 1925 jednati jen v řízení mimosporném, námitky proti výpověděm, daným před 1. dubnem 1925, byly i po 1. dubnu 1925 vyloučeny a sporné řízení o nich nebylo přípustno. Nižší soudy, které o výpovědi žalobkyní žalovanému dané dne 30. nebo 31. března 1925, připustily sporné řízení, jednaly tudíž o věci na pořad práva nepatřící. Rozsudky a celé řízení jim předcházející jsou zmatečny dle §u 477 čís. 6 c. ř. s. Bylo je dle §§ 477, 478 a 513 c. ř. s. zrušiti a výpověď odmítnouti.

Citace:

Čís. 5309. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 378-379.