Čís. 5317.

Vykonal-li simultánní věřitel právo volby ve smyslu §u 15 druhý odstavec knih. zák., a dostal-li uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby, zanikl dnem příklepu jeho dřívější nárok na smluvené úroky a má ode dne příklepu úrokový nárok jen na poměrné uspokojeni z uhražovacího fondu úrokového; nezáleží na tom, že pohledávka na neprodaných spoluzavázaných nemovitostech ještě vymazána nebyla.
(Rozh. ze dne 1. října 1925, R I 745/25.)
Vymáhající věřitel vedl exekuci vnucenou dražbou jednak na nemovitost A, jednak na simultánně zavázané nemovitosti В a C. Nemovitosti В а С byly exekučně prodány a vymáhající věřitel požadoval hotové zaplacení z těchto nemovitostí, jehož se mu skutečně v rozvrhu dostalo i se smluvními 7 1/4% úroky do dne příklepu. K návrhu spoluvlastnice nemovitosti A soud prvé stolice exekuci na tuto nemovitost zrušil dle §u 40 ex. ř. Rekursní soud zamítl návrh na zrušení exekuce. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Vymáhající věřitel připouští také v rekursu, že jeho pohledávka záleží vlastně jen v rozdílu úrokovém, vzniklém teprve po příklepu v dražebním řízení nemovitostí В a C, a to v rozdílu mezi úroky, které obdržel z nejvyššího podání ode dne příklepu z tak zvaného uhražovacího fondu úrokového a 7 3/4% nimi úroky smluvenými a knihovně vtělenými. Jde tedy jen o otázku, zda má nynější vymáhající věřitel nárok na vymáhaný rozdíl úrokový, kterou prvý soud správně zodpověděl záporně. Dle exekučních spisů okresního soudu v S. byly nemovitosti v dražbě prodané vedlejšími vkladbami pro pohledávku knihovní věřitelky banky A. 19 544 Kč 61 h se 7 3/4%ními úroky od 5. října 1922 a útratami a byla tedy její pohledávka simultánní, která již dle ustanovení §u 222 odstavec prvý ex. ř. měla býti hotově zaplacena z rozdělované podstaty. Podle §u 15 odstavec druhý knih. zák. příslušelo simultánní zástavní věřitelce právo volby, v jakém poměru chce býti uspokojena z výtěžku docíleného při dražbě prodaných nemovitostí. Rozhodla-li se banka A., by pohledávka její byla hotově zaplacena z této rozdělované podstaty, vykonala tím jako simultánní zástavní věřitelka své právo volby, a došla-li uspokojení své pohledávky z výtěžku dražbou docíleného, zanikl dnem příklepu i její dřívější nárok na smluvené 7 3/4%ní úroky a měla ode dne příklepu úrokový nárok jen na to, co nejvyšší podání, pod úrok uložené, vyneslo (§ 215 čís. 1 a § 152 odstavec třetí ex. ř.) a na poměrné uspokojení z tohoto výtěžku, tvořícího zvláštní uhražovací fond pro pohledávky k hotovému placení přikázané (§ 229 odstavec druhý ex. ř.). Z rozdělované podstaty obdržela banka A. úplnou úhradu přihlášené pohledávky 19 544 Kč 61 h se 7 3/4%nimi úroky ode dne 5. října 1922 do dne příklepu i přihlášených exekučních útrat rozvrhovým usnesením ze dne 5. března 1925 právní moci nabyvším a usnesením exekučního soudu ze dne 18. května 1925 byly jí z úrokového fondu uhražovacího na její pohledávku přikázány další úroky po dni příklepu poměrnou částkou 1 317 Kč 36 h a došla tedy pohledávka banky A. v onom exekučním řízení úplného uspokojení, zejména i ohledně úrokových nároků a tím zanikla a nesejde ani na tom, že dosud na spoluzavazených nemovitostech, dražbou neprodaných, knihovně vymazána nebyla (§ 222 odstavec čtvrtý ex. ř. a § 236 ex. ř.).

Citace:

Čís. 5317. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 394-395.