Čís. 5463.

Do výroku soudu druhé stolice o útratách zajištění důkazů nelze si stěžovati.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1925, Rv I 1318/25.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání, správně rekurs.
Důvody:
Dovolání směřuje jen proti výroku o útratách, zejména proti té části, kde jde o útraty vzešlé zajištěním důkazů. Ani tyto útraty nejsou dle své povahy ničím jiným, než útratami sporu, nebo jsou útratami spojenými s prováděním důkazů zrovna tak, jako útraty důkazů za sporu prováděných. Nárok na jich náhradu dle §u 388 c. ř. s. zakládá se rovněž v §u 41 c. ř. s., dle něhož strana podlehnuvší ve sporu, má hraditi odpůrci útraty potřebné k účelnému domáhání nebo bránění práva, a nejde tu o nárok založený ve hmotném právu, na př. XXX. hlavě obč. zák. Na věci se ničeho nemění tím, že žalobce tyto útraty pojal do žalobní prosby jako samostatnou část žalobního nároku, poněvadž ani tím nepřestaly býti příslušenstvím hlavního nároku, totiž částí útrat procesních. Ale do výroku druhé stolice o útratách není dle §u 528 c. ř. s. opravný prostředek ku třetí stolici vůbec přípustným a bylo proto dovolání, správně rekurs jako nepřípustný odmítnouti, nehledíc ani k tomu, že dle §u 55 c. ř. s. lze výrok o útratách v rozsudku obsažený napadnouti jen rekursem, takže i volba opravného prostředku (dovolání) jest pochybena.

Citace:

Čís. 5463. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 651-651.