Čís. 5278.

Fakturní doložky mimo případ §u 88, odstavec druhý, j. n. nelze pokládati sice obecně za závazné již proto, že druhá strana nečinila proti nim námitek, lze však je po případě pokládati za závazné vzhledem ku zvláštním okolnostem případu. Byla-li na faktuře razítkem vyznačena doložka o odškodném za používám obalu zboží, jest vzhledem k okolnostem případu spatřovati v kupitelově mlčení souhlas s doložkou. Odškodné jest tu smluvní pokutou.
I dle obchodního práva lze smluvní pokutu zmírniti.
Při zmírnění smluvní pokuty nelze nechati nepovšimnutým, že jde o prodlení i na druhé straně a že odklad trval tak drahnou dobu, že smluvní pokuta pozbyla vlastně povahy trestu a jest v pravdě již jen odškodněním.
(Rozh. ze dne 16. září 1925, Rv I 1070 25.)
Žalující firma domáhala se na žalované firmě zaplacení 1 506 Kč jakožto půjčovného z jednoho sudu za dobu od 27. října 1919 do 12. prosince 1923, opírajíc se o doložku ve faktuře, že ze sudů, které nebudou do jednoho měsíce vráceny, jest platiti denně 1 Kč. Procesní soud prvé stolice považoval úplatu za smluvní pokutu a přisoudil ji vzhledem k §u 1489 obč. zák. pouze za poslední tři léta před podáním žaloby (7. května 1924). Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobkyně, k odvolání žalované přisoudil žalobkyni pouze 50 h denně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
S odvolacím soudem nelze souhlasiti v tom, že doložka o odškodném 1 Kč za den, vytištěná razítkem na faktuře, žalovanou firmu nezava- zovala, a jest naopak přisvědčiti opačnému názoru soudu první stolice. Odvolacímu soudu bylo by jen potud přisvědčiti, že fakturní doložky mimo případ §u 88 j. n. nelze považovati obecně za závazné již proto, že druhá strana proti nim námitek nečinila; nelze však také mimo tento případ jim odpírati závaznost vůbec a dlužno vůbec otázku pro každý jednotlivý případ zkoumati dle jeho zvláštních okolností. V obchodě, kde se zpravidla jedná rychle, krátce a úsečně, kde se neujednávají smlouvy široce do všech podrobností a nepíšou o nich zevrubné listiny, kde naopak strany obmezují se na ujednání o podstatných částech a vedlejší podřadné, se smlouvou však nutně související podmínky ponechávají úpravě dle běžných zvyklostí, mají tyto doložky nepopiratelný účel pro přesnější určení smlouvy v těchto podřadnějších podrobnostech a dlužno je pokládati za závazné potud, pokud dle významu a důležitosti doložky a ostatních okolností smlouvy jest důvodně za to míti, že druhá strana proti nim odpor nevznesla jen proto, že jim odporovati nechtěla a je takto uznala. O fakturní doložce, o niž ve sporu jde, platí tento úsudek v plné míře, neboť doložka tato zakládá se jednak na vládním nařízení ze dne 14. července 1919, čís. 384 sb. z. a n., jímž takové přirážky a vedlejší poplatky byly stanovením maximálních sazeb upraveny, takže žalovaná firma, nechtěla-li sе těmto od ní žádaným úředním přirážkám a vedlejším platům podrobiti, byla by se musila nutně proti tomu ohraditi a levnější sazby pro sebe žádati, jednak byly mezi stranami již dříve obchody dle téže doložky uzavírány a odškodné za nevrácení sudů dle ní placeno. Že na faktuře byla i jiná (tištěná) doložka této odporující, nepadá na váhu, ježto žalovaná strana při rozumném zkoumání obsahu faktury nutně seznati musila, že jde o tiskopis ze starších dob a že se doložka ta dle svých sazeb na poměry v době uzavření obchodu ani nehodí; ostatně již z toho, že tato první doložka byla na faktuře razítkem přitištěna, musilo býti žalované straně zjevno, že pro ni jen tato doložka má platiti. Dle toho lze tedy míti za nepochybné, že žalovaná firma byla povinna — jak v doložce jest vytčeno - platiti za sud, nebyl-li do měsíce vrácen, odškodné 1 Kč denně, a soud první stolice posuzuje tento plat správně jako smluvní pokutu dle §u 1336 obč. zák. pokud se týče dle čl. 284 obch. zák. Přes to však neshledává Nejvyšší soud dovolání oprávněným ani v tom směru, aby dovolatelce přiřčeno býti mohlo odškodnění v tom rozsahu, jak rozhodl soud první stolice. Tento soud přiřkl žalobkyni odškodné, pokud nebylo promlčeno, v plné výši ujednané smluvní pokuty, maje za to, že pokuta ta, ježto jde o obchod, nepodléhá dle čl. 284 obch. zák. soudcovskému zmírnění. S náhledem tímto souhlasiti nelze a starší i novější judikatura připouští ve smyslu §u 1336 obč. zák., nedotčeného čl. 284 obch. zák., zmírnění smluvní pokuty i při obchodech a toto stanovisko zaujímá ve svých rozhodnutích i Nejvyšší soud (srv. rozhodnutí čís. 1975 sb. n. s.). Vzhledem na okolnosti případu pokládá Nejvyšší soud zmírnění smluvní pokuty právně plně důvodným. Ze zjištění nižších soudu vyplývá, že sud, o nějž jde, zůstal nevrácen u žalované od 27. října 1919 do 12. prosince 1923 a že byl ihned vrácen, jakmile ji žalobkyně dopisem ze dne 6. prosince 1923 o něj upomenula. Žalovaná tvrdí, že sud nevrátila jen z nedopatření, které arciť jejího smluvního provinění neodklizuje a že sudu pro sebe dále nepoužívala, a uvádí, že na tomto prodlení jest spoluvinna i žalobkyně, ježto patrně také ona na něj zapomněla a dříve o něj neupomínala, kteréžto tvrzení nechala žalobkyně bez odvety. Ježto se tedy jedná o prodlení z oboustranného nedopatření a smluvní pokuta 1 Kč za sud a den jeví se dle cen, jak se po roce 1921 vyvinuly, nepřiměřeně vysokou, zvláště, když jde o odklad tak dlouho trvající, jak tomu bylo v tomto případě, při němž nepřichází již ve zřetel onen moment smluveného trestu, který jest význačným pro smluvní pokutu a má liknavou stranu ku přesnějšímu plnění smlouvy pobízeti, nýbrž spíše už jen moment skutečného majetkového zájmu, který tímto průtahem byl dotčen, jest spravedlivo, by ona smluvní pokuta byla zmírněna na míru tohoto skutečného hospodářského zájmu a v této příčině jest dle znaleckých posudků ve sporu vydaných souhlasiti plně s odvolacím soudem, když toto odškodnění snížil na polovici smluvené pokuty.

Citace:

Čís. 5278. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 318-320.