Čís. 5569.

Do základny pro vyměření povinného dílu jest započísti i zákonný přední odkaz manželův dle §u 758 obč. zák.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1925, R I 939/25.)
Zůstavitelka Vilemína B-ová ustanovila jediným dědicem svého manžela Adolfa В-a. Jmění zanechala celkem 14 680 Kč, dluhů 10 596 Kč. Rodiče zůstavitelčiny uplatnili právo na povinný díl k šestině čisté pozůstalosti. Pozůstalostní soud přiznal žadatelům z čisté pozůstalosti 4 084 Kč šestinu 680 Kč, 60 h každému 340 Kč 30 h, při čemž neodečetl od pozůstalostního jmění přednostní odkaz manželův (zařízení bytu) 10 915 Kč. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se rodičům zůstavitelky nedostane povinného dílu. Důvody: Povinný díl jest sice vypočítati dle §u 786 obč. zák. beze zřetele na odkazy a jiná břemena z posledního pořízení. Předpis tento má však pouze vyjádřiti, že zůstavitel nesmí nepominutelného dědice zkrátiti na- řízeními v posledním pořízení, zejména odkazy. Na přednostní odkaz ve smyslu §u 758 obč. zák. se však předpis §u 786 obč. zák. nevztahuje, ježto přednostního odkazu dostává se manželi jíž ze zákona a bez ohledu na nepominutelné dědické právo zůstavitelových rodičů. Ostatně v době, kdy § 786 obč. zák. vešel v platnost, nebylo ještě pozdějšího ustanovení §u 758 obč. zák. Dle §u 766 obč. zák. přísluší zůstavitelovým rodičům jako povinný díl třetina toho, čeho by se jim dostalo při zákonné posloupnosti. Při vypočtení povinného dílu v tomto případě jest proto nejdříve určití zákonný dědický podíl, jehož by se rodičům dostalo, kdyby tu nebylo posledního pořízení. Zákonné dědické právo rodičů jest tu obmezeno tím, co by manžel zůstavitelky obdržel ze zákona. Dle §u 757 obč. zák. dostane se manželi, není-li tu dětí, nýbrž pouze rodiče zůstavitelovi, polovina pozůstalosti, dle §u 758 obč. zák. obdrží jakožto zákonný přednostní odkaz též věci náležející do manželské domácnosti. V dalším vzhledem k zjištěnému stavu jmění, dluhů i přednostního odkazu vypočítal rekursní soud, že na povinný díl rodičů zůstavitelčiných nic nezbylo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podstata vývodů napadeného usnesení spočívá v tom, že dle znění §u 786 obč. zák. nemá povinný díl býti obmezen nařízeními poslední vůle, ku kterým však nepatří přední odkaz pozůstalého manžela, jenž mu přísluší ze zákona (§ 758 obč. zák.), a že základem pro vypočtení povinného dílu rodičů zůstavitelčiných jest 1/3 jejich zákonného podílu (§ 766 obč. zák.), od kterého by bylo odpočísti nejen zákonný díl pozůstalého manžela, nýbrž i jeho zákonný přední odkaz. Stěžovatelé však právem brojí proti tomuto názoru. Otázka tato zůstala ovšem až dosud značně spornou. Zastánci názoru hájeného též rekursním soudem, uvádějí, že právní ústav povinného dílu dle svého účelu obmezuje volné pořizování, by nejbližším příbuzným, nepominutelným dědicům, byla zachována aspoň část zůstavitelova jmění, která však činí jen určitý díl zákonného podílu. Přední odkaz pozůstalého manžela plyne však ze zákona a, kdyby se při vyměření povinného dílu neodčítal, bylo by vypočtení povinného dílu protizákonné, poněvadž ustanovením §u 69 I. dílčí novely (§ 758 obč. zák.) nebyly předpisy §u 765 a 766 obč. zák. dotčeny (viz článek o tom pojednávající v časopise Gerichtszeitung z roku 1914 čís. 50, Notariatszeitung z roku 1915, čís. 20 a z roku 1916, čís. 34, 39 a 43). Než názorům těmto nelze přisvědčiti. Práva pozůstalého manžela byla novým ustanovením §u 757 obč. zák. o jeho zákonném dílu dědickém nejen proti dětem, nýbrž zejména proti dalším příbuzným zůstavitelovým značně rozšířena a tím jeho postavení proti dřívějšímu stavu zlepšeno. Mimo to poskytnut mu dle nového předpisu §u 758 obč. zák. nárok na »přední odkaz« movitých věcí, patřících k manželské domácnosti, tedy nikoli sice jako zvláštní zákonný podíl, avšak přece na základě zákona, vedle uvedeného již zákonného podílu, tedy nikoliv jako povinný díl. Přední odkaz pozůstalého manžela, patře mu ze zákona, nemá proto místa vedle dědického práva ze závěti nebo dědické smlouvy. Účelem jeho bylo, aby z důvodů piety dostalo se pozůstalému manželi věcí jemu milých, protože jich užíval snad po dlouhá léta ve společné domácnosti se zemřelým. Ustanovení zákona nezamýšlí tedy ani tak hmotné zvětšení jeho dědického práva, jež beztak již doznalo rozšíření, jako spíše uznání jeho ideálního zájmu, aby podržel i nadále věci, k nimž ho pojí osobní vztahy z doby manželského spolužití. Při vypočtení povinného dílu dlužno tedy sice každým způsobem odečísti od čisté pozůstalosti zákonný podíl dědický pozůstalého manžela, ale jeho zákonný přední odkaz nemůže ještě dále obmezovati povinný díl nepominutelných dědiců. K tomu přistupuje ještě úvaha, že zákonné poznačení »přední odkaz«, jinak dosti nepřiléhavé, nemá míti význam jen teoretický, nýbrž mají o něm platiti také předpisy zákona o odkazech vůbec, zejména §§ 648 a 786 obč. zák. (viz důvodovou zprávu panské sněmovny k §u 69 I. dílčí novely str. 103 a rozhodnutí čís. 1036 sb. n. s.). Nebyly-li změněny §§ 765—766 obč. zák., zůstal první dílčí novelou beze změny též § 786 obč. zák., jehož platnost se vztahuje nejen na odkazy a přední odkazy z posledního pořízení, nýbrž i na zákonný přední odkaz pozůstalého manžela dle §u 758 obč. zák., na kterýž se při vypočtení povinného dílu nebere zřetel (srv. Rob. Mayr, Lehrbuch des bürgerlichen Rechtes, II. svazek, 5. kniha, vydání z roku 1923, str. 190 a 306, Ehrenzweig, System II. svazek 2. díl, vydání z roku 1924, § 488 str. 359—361 a § 530 str. 549 a články v časopisech Gerichtszeitung z roku 1915, čís. 34 a Notariatszeitung z roku 1916 čís. 36). Z vylíčené povahy a účelu zákonného předního odkazu manželova plyne, že nemůže býti řeči o tom, že se povinný díl vypočítává proti zákonu, pakli se započítává do základny pro vyměření povinného dílu. An spočívá na ustanovení zákona, nelze k němu přihlížeti při dědické posloupnosti ze závěti, jak tomu je v tomto případě, neboť jako věřitelé pozůstalosti, tak i nepominutelní dědicové jdou za všech okolností před odkazovníky. Kdyby i na přední odkaz pozůstalého manžela ze zákona mělo býti při vypočtení povinného dílu hleděno, chránil by se pozůstalý manžel tak dalece, že by to bylo nespravedlivé na úkor nepominutelných dědiců, zvláště při malých pozůstalostech, kde řečený přední odkaz obsahuje převážnou část pozůstalosti neb dokonce její celý objem.

Citace:

Čís. 5569. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 842-844.