Čís. 5201.

Knihovní vlastník nemá práva k rekursu proti povolení převodu knihovní pohledávky.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1925, R I 644/25.)
Žádost Jana P-а, by vložen byl v jeho prospěch převod vnuceného zástavního práva, váznoucího pro vykonatelné pohledávání Františka B-a, knihovní soud zamítl, rekursní soud žádosti vyhověl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs knihovního vlastníka.
Důvody:
Podle §u 123 čís. 3 knih. zák. je sice předepsáno, by vlastník nemovitosti byl uvědoměn o vkladech a záznamech, kterými se na jeho nemovitosti jíž zapsaná práva třetích osob dávají do zástavy nebo postupuji. Při postupu knihovních pohledávek má uvědomění to také zvláštní význam vzhledem k předpisu §u 1396 obč. zák. Ale vše to neopravňuje vlastníka nemovitosti k rekursu proti povolení převodu na jeho nemovitosti zajištěné pohledávky, neboť nemá —
stejně jako dlužník neknihovní zájmu na osobě věřitele a tedy ani zájmu na tom, zda převod jeho knihovní pohledávky na nového věřitele byl povolen právem či nic. Není proto k rekursu proti usnesení, jímž byl převod povolen, oprávněn. Toť také takřka svorné mínění vědy. (Viz Bohuslav-Hartmann, sbírka příkladu knihovních žádostí a usnesení, z r. 1924 str. 230, Bartsch Das österr. allg. Grundbuchgesetz z r. 1902 str. 646 a Exner Das österr. Hypothekenrecht I. str. 175, pozn. 48).

Citace:

Čís. 5201. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 198-199.