Čís. 5346.

Nezaplacené prémie za pensijní pojištění zaměstnanců mají dle §u 38 cís. nař. ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. zák. za předpokladů a za omezení §u 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. přednostní právo ve smyslu §u 216 čís. 2 ex. ř. Jde-li však o exekuci na předměty horního vlastnictví ve smyslu §§ 240 a násl. ex. ř., mají býti pohledávky bratrských pokladen a příspěvky k pensijnímu fondu všeobecného pensijního ústavu zaplaceny z nejvyššího podání až za pohledávkami, uvedenými pod čís. 1—3 §u 216 ex. ř. (tudíž až za daněmi).
(Rozh. ze dne 7. října 1925, R I 730 25.)
V exekuční dražbě bylo horní těleso vydraženo za 5 500 Kč. K rozvrhu nejvyššího podání přihlásil pohledávky jednak erár na dani výdělkové, na poplatku z převodu, na dani uhelné, dále revírní bratrská pokladna (vymáhající věřitelka), okresní nemocenská pokladna, ústřední zaopatřovací fond bratrských pokladen, úrazová pojišťovna dělnická a zemská úřadovna II. všeobecného pensijního ústavu. Ježto přihlášené pohledávky daleko převyšovaly rozdělovanou podstatu, přikázal je soud prvé stolice poměrně (§ 218 ex. ř.). Rekursní soud k rekursu finanční prokuratury přikázal rozvrhovou podstatu pouze eráru na poměrnou úhradu daně výdělkové, poplatku z převodu a daně uhelné. Důvody: Dle všeobecných rozdělovačích zásad §u 216 ex. ř. jest při rozvrhu nejvyššího podání pečlivě přihlížeti také k pořadí, v kterém v úvahu přicházející nároky z nejvyššího podání mají býti uspokojeny a budou tudíž, nestačí-li nejvyšší podání k ukojení všech nároků, předem uspokojeny nároky, které v pořadí §u 216 a 217 ex. ř. jsou zařazeny a teprve po jich ukojení nároky patřící do následujícího pořadí. Při nedostatečnosti ukojení všech nároků téhož pořadí buďtež tyto zapraveny jak dle přednosti za sebou jdou a teprve při stejné před- nosti podle poměru výše jistiny s přísl. Dle §u 216 ex. ř. mají po krytí výdajů za správu dlužné daně s přirážkami a jiné veřejné dávky i s úroky z prodlení a soudně určenými útratami býti zapravený z rozdělové podstaty, když se na prodanou nemovitost vztahují, zákonného zástavního nebo přednostního práva požívají a nejsou déle zadrželé, než tři léta přede dnem příklepu. Dle stálé judikatury požívají tohoto přednostního práva také daň výdělková a dávka uhelná, kdežto pohledávky bratrských pokladen, nemocenských a pensijních pokladen jen potud mají přednostní postavení, že podle §u 246 ex. ř. mají býti z podstaty zaplaceny před pohledávkami uvedenými v §u 216 čís. 4. Podle toho jest oproti náhledu prvého soudu, poněvadž veškeré pohledávky, ku kterým týž kvótou přihlížel, stejného pořadí nepožívají, se zřetelem na zákonem stanovené pořadí z docíleného nejvyššího podání, přiřknouti eráru poměrnou část daně výdělkové, poplatku z převodu a daně uhelné, čímž jest nejvyšší podání úplně vyčerpáno.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolacímu rekursu vymáhající věřitelky (bratrské pokladny) a zemské úřadovny II. všeobecného pensijního ústavu.
Důvody:
Dovolací rekursy nejsou opodstatněny. Zemská úřadovna II. všeobecného pensijního ústavu v Praze vytýká rekursnímu soudu, že prý neměl zřetele k tomu, že nezaplacené prémie za pensijní pojištění zaměstnanců mají dle §u 38 cís. nař. ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. zák. za předpokladu a za omezení §u 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., týkajícího se výdělkové daně, v exekučním řízení přednostní právo jako nedoplatky daní ve smyslu čís. 2 §u 216 ex. ř. Stěžovatelka poukazuje v tomto směru na rozhodnutí bývalého vídeňského Nejvyššího soudu ze dne 14. března 1916, č. j. R II 67/16, repertoř nálezů čís. 258 a na výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 14. března 1924, čís. 7403, Věstník 1924, čís. 13 str. 56, jímž soudům bylo nařízeno, by ve smyslu §u 172 čís. 1 ex. ř. doručením dražební vyhlášky vyrozumívaly všeobecný pensijní ústav v Praze. Dále dovolává se stěžovatelka ustanovení §u 246 čís. 3 ex. ř., které má na mysli pouze pohledávky bratrských pokladen a nevztahuje se prý proto na nezaplacené prémie za pensijní pojištění zaměstnanců. Stěžovatelka má pravdu v tom, že tyto prémie za oněch předpokladů a omezení mají při rozvrhu nejvyššího podání přednostní právo, než přehlíží, že v tomto případě jde o exekuci na předměty horního vlastnictví ve smyslu §§ 240 a násl. ex. ř. a že proto dlužno dbáti předpisu §u 246 čís. 3 ex. ř., že pohledávky bratrských pokladen mají býti zaplaceny z nejvyššího podání před pohledávkami uvedenými v čís. 4 §u 216 ex. ř., tedy za pohledávkami uvedenými pod čísly 1, 2 a 3 tohoto §u, tudíž za daněmi. Jak zřejmo z motivů k exekučnímu řádu, chtěl zákonodárce pořadí těchto pohledávek upraviti tak, jak obsaženo bylo v §u 41 konkursního řádu ze dne 25. prosince 1868, čís. 1 ř. zák. z roku 1869, kde pohledávky bratrských pokladen jsou také uvedeny teprve na třetím místě a výslovně za pohledávkami eráru. Střetnou-li se tedy při rozvrhu výtěžku docíleného draž- bou dolu pohledávky bratrských pokladen s jinými pohledávkami, jimž přísluší přednostní právo, rozhoduje o pořadí těchto nároků ustanovení §u 246 ex. ř. Že tento § v čísle 3 mluví jen o bratrských pokladnách, nevadí, neboť pořadí těchto pohledávek platí patrně také pro příspěvky k pensijnímu fondu, které pro provozování dolů mají asi stejný hospodářský a sociálně politický význam, jak příspěvky k bratrským pokladnám. Právem proto rekursní soud při rozvrhu nejvyššího podání k pohledávce úřadovny II. všeobecného pensijního ústavu v Praze nehleděl. Pokud druhá stěžovatelka, bratrská pokladna, dovolává se k odůvodnění svého rekursu přednostního práva, které přísluší pohledávkám bratrských pokladen ve smyslu §u 216 čís. 2 ex. ř., stačí ji poukázati na hořejší vývody.

Citace:

Čís. 5346. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 433-435.